Autorka: Anna Ilnická

Nižší třída

na posteli kovové, po ránu vidím
ladnou křivku jejich zad, závidím
slunci, které paprsky dotýká se jí
i přes den, ne pouze v hávu tmy

pokožka bělostná, bude má nevěsta?
ta dívka jak z plakátu – má údajně vadu
má dívka pochází z proletariátu
chystajíc revoluci, odplatu mému srdci

na něžných dlaních mozoly má
v duši i na těle modřin pár
však zapravdu leckdo mi dá
že dělníkem být není žádný dar

ona je Julie, pro šálek dobré kávy
riskující bezpečí i dobré mravy
já a Romeo? to spíše – Smith
na dveře kdos zabuší – srdce zrychlí kmit

oči černé teď zarudlé od pláče
na zemi leží moje maskáče
na zdi bajonet – pro radost
krveprolití už bylo dost

v noci když potají vklouznu do temnoty
pokoje malého, nemůžu dělat drahoty
pro párek žebroty – musí to vystačit
puch i zlé vzpomínky stačí vytlačit

není to těžké, vždyť po boku leží ona
již nemůžu se dočkat, až procitne ze sna
po dlouhém vyprávění chce vyléčit splín
průzračná jak voda – slastně se utopím

Potkáme se zas

momenty před tím, než tvá mysl
odpluje lodí bílou do vod bezvědomí
prozraď mi tajemství svá komorní
prozraď mi útrpný života smysl

dny tak jasné, prostoupené sluncem
zároveň chladně naplněné bolestí
následuji tě klidně, jdu za tvým hlasem
do snové krajiny zbavené neřestí

před námi mihne se záblesk naděje
prožití krásné a slastné blaženosti
hodíme za hlavy dočasné galeje
otevírají se nám nové možnosti

naše cesty bláznovství se rozdělí
v hlavě neutuchající jemný hlas
že jednoho dne setkáme se zas

Iluze

mysl plná myšlenek, deroucích se ven
hlas však klame, ticho a klid zůstal jen
vnitřní pocit nejistoty, zklamání a marné
snahy vyslovovat své naděje plané

stejnokroj nenajdeš na tomto oddělení
však duše všech přítomných poznáš
chybí zde jásot, světlo, víra a pochopení
v pokoji se ke svým pohnutkám doznáš

pláště bílé skrývají se v bezpečném rohu
spatříš díru ve zdi připomínající trochu
tu samou co cítíš v srdci i hlavě
odtud nedostaneš se snadně

hlouček dohlížejících, ústa v pevné lince
semknuta je zdejší iluze bezpečí
cítíš na tváři pohlazení jemné od slunce
prvně obdarována hřejivou péčí

jak má mozek chápat, že je i tady navíc
nezapadá do dat, ani do zástupu davu
dav je stejný-chorý, zdravý, oba vyjadřujíc
útěchu, to jest podlehnutí dobrému mravu

patříš sem a ty zas sem
vyhoďme ho
z kola ven