Autorka: Magdaléna Králová

Malý nedostatek
Chtěla bych návod, jak se píšou básně,
jak nejlíp předat nitro své.
Jak usmát se a schovat při tom dásně,
zazářit čistým úsměvem.
Chci vyvolávat smích i vzlyky
a vždycky neomylná být.
Psát sonety a limericky,
svět jimi umět vysvětlit.
Rýmovat umím na počkání
k pobavení a pro uznání,
pro poezii ale nemám cit.
Mít vypsané však někde tady
pro všechny básně jízdní řády?
Já nezvládla bych takhle nudně žít.

---

Záleží na úhlu pohledu
Já sem nepatřím!
vykřikl kámen na šachovnici
kde hrají dámu prostor s časem
Vznesl se chycen dvěma (třemi?) nepopsatelnými prsty
a na chvíli si přišel výjimečný
než byl položen někam jinam
a shledal že se nezměnilo nic

Solipsismus neexistuje
– vždyť k čemu je mně osobně déšť?
zeptal se velitel dobrovolných hasičů
načež do něj uhodil blesk
(v tu chvíli zachraňoval ze stromu
sny svého mládí vtělené do kotěte
ale nebyl už nikdo kdo by to viděl)

---

Podlézavý limerick
Zdá se mi, že jedna věc není hračka,
a to být epigon Jiřího Žáčka.
Třebaže pocházím z téže domoviny,
nezvládám jeho styl ani z poloviny
a moje verše jsou vedle něj sr--