Autorka: Tereza Koderová

VZDUŠNÉ ZÁMKY 

Chtěla bych žít v ideálním světě na planetě,

kde nikdo nikoho neodsuzuje.

Chtěla bych žít bez smutku a strachu, 

kde ve smítkách prachu najdu tebe, kde srdce nebolí,

tam objevíme sebe.

Chci svět, kde neexistují války,

kde existuje možnost cesty zpátky,

kde se budem cítit bezpečně, kde vděčně přijmeš mě.

Chci žít, kde neexistují pomluvy,

kde se přijmou všechny omluvy, 

kde není nenávist, kde závist je sprosté slovo.

Vidět v noci jasné nebe, 

kde vánek jen lehce zebe, kde mě miluješ.

Chceš se mnou do světa z cukrové vaty, 

kde já i ty budem jedno tělo, by srdce tvé se zachvělo.

Chci do světa, kde se drží sliby, kde všechny chyby jsou odpuštěny.

Tam, kde jen Slunce svítí, byť déšť se občas třpytí, 

kde nebojuješ o přežití.

Chci svět, kde květiny nezvadnou, 

kde puzzle do sebe zapadnou,

chci žít tam.

Chci se přestěhovat někam pryč!

Kde láska bude víc než kýč, 

jenže chtíč neznamená nic.

Tohle všechno jsou jen vzdušné zámky, 

já to dobře vím a ty už to teď víš taky.

---

LÉTO 25

Pro léto se musíš rozhodnout, 

musíš se nadechnout a vědět, že to právě teď přijde.

Není to jen datum v kalendáři, 

je to čas, kdy Slunce září a tebe čeká to bezstarostné období,

kdy nikdo neví, co bude další den.

Jsou to probdělý noci, protože nepůjdeš spát první,

což si říkáte úplně všichni a pak si ve tři ráno říkáte dobrou noc.

Jsou to dny proležené u bazénu,

kdy absolutně nestojíš o žádnou změnu,

dny, které se každý rok vrací.

Je to zpívání u ohně, ten kouř, co máš v očích,

dny, kdy se jen dokola točíš a víš, že sneseš všechno.

Letní vůně z grilu a tuny pylu, co tě dráždí v nose.

Ta pusa z lásky, co trvá jen do prvního září,

ty slzy mizející z tváří a smích, co nemá konec.

Ten bezstarostný tanec mezi kapkami deště,

ty voláš, že ještě není čas na pláč.

Léto jsou časy, kdy jsme znovu dětmi, napodruhé,

poslední pokus zkusit svoje věci z wishlistu, 

dát sbohem panelákovýmu městu a odjet pryč.

Ty bouřky v létě mají svůj beat a ty řveš, že chceš jenom žít,

že už nikdy nechceš jít zpátky.

Znáš ten pocit, když si spálíš ramena

a přísaháš, že se příště namažeš,

byť víš, že sama sobě lžeš.

Ty výlety, který naplánuješ a pak se stejně ztratíš,

mapa asi neznamená, že všechno víš.

Léto…. je svoboda, to dlouhé ráno,

nikdy nevíš, kdy je to naposled.

Ode mě už je to teď všechno,

doufám, že ty chvíle budu moct s tebou sdílet.

---

NEVZDAT SE (Klárce) 

Odmala se učíme držet pusu a krok,

každý rok našeho života je protkán poslušností

a ke statečnosti má docela daleko.

Kdo nás naučí, že máme bojovat víc,

že máme svádět souboj se sebou, i když nemáme nic,

že s tebou možná dojdu dál než sám.

Proč bych měla vyvěšovat bílou vlajku,

proč bych měla "konec" psát?

Proč bych se měla bát toho, co bude, i když nevím, co po nás zbude,

už nechci mít strach.

Nevzdám se těch snů,

nevzdám se volnosti snít a prostě jenom žít teď a tady.

Možná se jenom vzdám iluzí o tom,

že všechno bude bude beze lží přesně tak, jak to naplánuju.

Nevzdám se ani slz, protože díky nim víš,

že nejsem robot, že život není závod o to, kdo je lepší.

Bojím se jen, že strach bude čím dál tím větší,

když ten boj nebude mít výsledek.

Vlastně je fajn být na dně,

protože se můžeš odrazit a letět, celý svět i já ti fandím.

Vzdám se maximálně toho,

co bych měla a co musím, tuším, že se snad něco změní,

i když tu můj princ z pohádky stále není, ale já čekám dál.

Ale možná mi stačí jen, že mi někdo věří,

ten, kdo stojí tváří v tvář těm dnům,

kdo důvěřuje mým snům, kdo je tu se mnou.

Nebudu se vzdávat, když mi říkáš, že nic nezměním,

jen já sama vím, že to dělám pro ostatní.

Že když jsem pozitivní,

pak i oni vidí, že jednou se musí něco stát,

že se přestanou bát být sami sebou.

Protože, když ten krok se mnou udělá, byť jediný člověk,

vím, že to celé k něčemu bylo,

že mi zbylo alespoň něco, naděje, že bude líp.

To všechno nedělám jenom pro sebe,

taky pro tebe, pro svět a pro všechny, kteří chtějí jednou žít,

protože chci být inspirace, že když se chce, tak jde všechno.

Takže se nevzdávej,

protože nikdy nevíš, kdy bude ten poslední den,

kdy tvůj sen bude na dosah někde tam,

hlavně nezapomeň, že v tom nikdy nejsi sám.