Autor: David Seltenreich 

Věčnej pán

Na strašně dlouhým černým poli
Postává léta věčnej pán
A neví, kde jsou starý časy
A kde je jeho oceán

Hledá ty louky, kde byl mladej
A jejich lásky, šarm a cit
A neví, že to dávno padlo
A ze srdce je ekrazit

Neví, že nejde viset v prázdnu
A že konce jsou jen jediný
Přece však pořád hledá mládí
Jak lovec v lese štětiny

Neví, že všechny jeho bary
Zapadly v prachu a šly spát
Že muzikanty vyplatily
A jeden tak měl na kabát

Že holky už ho nemilují
A jejich touha vychladla
A poezie je jen rosa
Setřená z oken letadla

Nic z toho neví a pořád se jen modlí
Za starý zašlý ulice
A svoje vnuky nenalézá
Jen ploty, zdi a hranice

To srdce přece jednou bouchne
A po moři se rozletí
A on nebude vůbec vědět
Že prožil krásný století

Až odletí do měkkejch výšin
Pak snad konečně pochopí
Že nešlo nikdy mít furt všecko
A pod kotly se roztopí

Na strašně dlouhým černým poli
Postával léta věčnej pán
Co chytí v žitě svoje loďstvo
A bude jeho kapitán

---

Morávka

Chalupa staře podupává v posečeném trávníku
A od ní se nese údolí jak ozvěna
Když v ranní rose hvězdy utonuly
A slunce svítí k stoletému včelínu

Hledí se skrz stíny velkých dubů
Co vše zase srny přes noc požraly
Kolik zmizelo kedluben a kolik dýní
A teta tiše lká nad mrtvým lečem

‚Jsme na ně dneska moc mírný
Kdysi byla v světnici flinta
A nikdo si nic nedovolil‘

Tak mluví docela mlčky
Když počítá v studánce léto
A kočka jí sedí u nohou

---

Moře pod Livornem

Slyšeli jste už někdy
O temně modrém
A dávivě třpytivém
Moři pod Livornem
V podvečerním slunci?

Já také ne