Autorka: Klára Mazancová
Myslivost spojuje melodii přírody a zároveň hudbu vytvořenou člověkem. Každý tón je jako dialog mezi přírodou a námi.
1. "Na povely pozor dej!" -> Trubačské desatero, jedna z nejdůležitějších věcí, kterou musí znát každý trubač nazpaměť a neobejde se bez ní. I ostatní fanfáry jsou velmi důležité a hrají se velmi často. Koriguje se jimi například honitba, či myslivecké plesy. K této zálibě jsem přišla úplnou náhodou. Tatínek je myslivec a vzal mě na vernisáž mysliveckých trofejí, kde jsem byla poprvé okouzlena sehraností místního souboru a melodií vícehlasu. Už tehdy jsem poprvé potkala mou nynější paní učitelku, která se mě s nadsázkou ptala, zdali se nechci přidat. Kdyby jen věděla...
2. "Hlas lesa" -> Lesnice, nástroj, který dokáže pozlobit svým laděním, nebo tím, že zvládne z člověka během chvíle udělat vakuum. Avšak na oplátku nabízí uhlazené a ostré tóny, které se perfektně hodí na pochod, či do fanfár. S mou lesnicí jsem se poprvé setkala na OMSu, kde jsem pomáhala taťkovi. Ležela smutně a opuštěně v koutě. Byla poslední, kterou si nikdo nechtěl vzít, kvůli mírnému pomačkání na spodní straně korpusu. Byly chvíle, kdy jsem se cítila stejně osaměle jako ona, a teď už bylo rozhodnutí jasné - stanu se trubačem.
3. "Klapky prosím!" -> Občas to chce, si na chvíli oddechnout od ostrých a rychlých fanfár, uvolnit se a zklidnit. Lesní roh je pro to ideální. Původně jsem neměla v plánu se na něj učit, ale po konzultaci s paní učitelkou bylo rozhodnuto. Jenže oproti lesnici (kde jsou tóny daleko od sebe, případně se některé musí krýt, aby se vůbec ozvaly), jsou na lesním rohu velmi blízko, což v prvních chvílích byl naprostý zmatek, a připadalo mi, že spíš troubím na sloní chobot, než na nástroj. Ale nakonec se mi zadařilo hru na lesní roh ovládnout a "sloní chobot" má smůlu.
