Autor: Michaela Mašková

Letím. Chci mít navrch. Potřebuji větší sílu, musím vyvolat silnější pocit. Jsem myšlenka, kterou nezastaví nic jiného, než právě myšlenka.

Chci vyhrát. Letím a útočím. Vím, že jí naskakuje husí kůže, srdce začíná bušit. Je vzrušená, bojí se, mysl předává impuls mozku a ona se třese. Je jen křehká dívka, samozřejmě má strach.

Ale teď ho dostávám i já. Můj soupeř byl vyslán a koná svou práci – uklidňuje bušící srdce, rozlévá po těle endorfiny a způsobuje zvedání koutků úst. Ona se usmívá, můj protivník vyhrává.

Ještě mám trochu času, abych všechno zvrátila na svou stranu. Letím dál, přibližuji se k centru všeho dění. Hledám v sobě nejsilnější pocit, největší pochybnost, to, co ji dokáže nejvíce zaskočit. Vsázím všechno na jednu kartu – jeden jediný prudký úder. Je ze mě najednou nic, které se krčí v koutě a čeká, jestli se uchytí, a sleduji, co se bude dít.

Dívka zatíná zuby a zavírá oči. Uvědomuje si, že mám pravdu, a do očí se jí tlačí slzy. Můj protivník se ji snaží přesvědčit o opaku, dodává jí další a další důvody, proč mě přehodit na vedlejší kolej a ignorovat mě. Moje rána se ale dostala hluboko, odolává, z rány se stává sněhobílá jizva.

Když už věřím, že musím vyhrát, něco se mění. Cítím, že tohle je můj konec. Myšlenkový nepřítel zasáhl včas a na pravém místě. Strach mizí a nastává řetězová reakce, která teplem zaplavuje celé její tělo. Srdce znovu buší, ale už ne strachem. Pumpuje pocit štěstí do celého oběhu. Dívka se začíná usmívat a všudypřítomným štěstím mě ničí.

Tak se zamilovala.