Autor: Petr Krautwurm

Drobná lampička se lehce rozhoupala při každém z otřesů. Dalo by se říct, že komoda, na níž předtím tak poklidně stála, nebyla sestavena zrovna nejlépe. Ani vyvyklaná polička nad nimi by již nepatřila mezi hojně kupované zboží. V tomto bytě máloco stálo za obdiv.

            Každopádně, existenciální problémy nábytku nebyly pro tento příběh tou podstatnou částí.  Spíše ono zemětřesení a muž v epicentru, jehož vlivem vznikalo.

            Byl zdatný, inteligentní, bohatý, slovně obratný, šarmatní, přitažlivý. Jeho manželka mohla být ráda, že našla takového člověka. Stejně tak však mohla být ráda i žena, na níž právě ležel. Společně se kroutili na madraci tak dlouho, až se ona nekvalitní polička utrhla, rozdrtila lampičku a uvolnila šuplíky od komody.

            Leč nemohli za to oni, ale osoba jemného pohlaví, jež otevřela dveře, aby mohla vstoupit do místnosti.

            Nová příchozí zděšeně vykřikla.

            ,,Ty mě podvádíš!"

            ,,Ach drahá, de facto můžeš mít pravdu, avšak nejednejme a priori a posuď sama, zda tato dívka, kterou zde vidíš, není pouhým výplodem tvé vlastní fantasie!"

            ,,Vždyť je to jasné, přistihla jsem tě přímo in flagranti. A ta dívka... Ta děvka, jež se nachází v mé posteli není nic víc, než-li zřejmý corpus delicti."

            ,,Dobrá... Zlato, summa summarum, pravda je na tvé straně. Podvedl jsem tě! Jen bych rád dodal, že to není má vina, přepadl mě totiž genius loci a já prostě musel!"

            ,,Chápala bych tvá skromná slova, kdybys jí však nezaplatil. Co dělají oni pánové Palačtí kolem těch krásných dlouhých vlasů? Ty peníze měly de iure patřit do rodiny, namísto abys s nimi mrhal, jak starořímští bakchanti jídlem! Já jsem tvá žena a ty jsi povinován, abys mi pomáhal ad exemplum s koupí nového nábytku, zkrášlením pokojů, či třeba postavením nového domu, který už tak dlouho potřebujeme."

            ,,Ah, ženo, vidím, že zacházíš v naší konverzaci ad absurdum!"

            ,,Nikoli já, to ty! Ty jsi ten, kdo mě podvedl s cizí ženou! Ty jsi ten, kdo dal peníze, jež potřebujueme, najaté běhně z ulice. Ty peníze, které měly patřit mně!"

            ,,HA! Tak peníze, to je, oč tu běží! Podvedl jsem tě, ale vidím, že jsem konal správně. Věz, že za toto tě podvádět budu in infinitum. Na! Zde máš své peníze na vlak. Jeď! Táhni mi z očí! Už tě nechci nikdy vidět! A nezapomínej, že tento dar máš ode mě GRATIS!"

            Zařval to na plné obrátky, načež se starý barák zhroutil a všichni tři žili nešťastně, až do smrti, která je potkala téměř okamžitě.