Autor: Kateřina Šebková
BEZVÝZNAMNÍ, BEZEJMENNÍ…
Zvadl květ a uschlo listí,
kráčí bílou pustou zemí,
jediný muž, svět svůj čistí,
bezmocní, i s ústy němí.
Hlad a mráz jim vůli bere,
nuceni jít, střelnou zbraní,
po kolenou muž se dere,
žena kulhá, dítě za ní...
Štvaná zvěř je náhle z lidí,
zazní výstřel, k smrti blíž,
tělo chladné, vlk ho sklidí,
není kde by našli skrýš...
A tak kráčí pustou zemí,
nelidskost je žene dál,
bezvýznamní, bezejmenní,
Hitler všem z nich duše vzal.
NA KATALAUNSKÝCH POLÍCH
,,Vpřed, muži moji, na Řím! Za císařovo delirium, nechť v popel padne impérium!"
S muži v zádech zemí táhl,
po krvi pomsty lačně prahl.
Kdo neprchl, poznal sám,
že hunské vojsko není fám.
Padla města, padne zem,
zatne tipec římským lstem.
S lukem šíp, a v srdci ctnost,
spálí další chásce most.
Snad by ničil hravě dál,
však v císaři rozum zrál.
On je moc a vláda lidu,
proč neskončí tuhle bídu?
Legiím dal chrabré vůdce,
by zastavil hunské škůdce.
A tak stála proti sobě,
obě vojska v tiché zlobě.
,,Buďte silní, muži moji! Buďte silní v lítém boji!"
Zazněl výkřik z hrdel mnoha.
Kdo tam padl, prosil boha...
Pod kopyty se třásla zem,
smrt se pásla v tento den.
Císař věděl, koho zvolit,
Flavius se nedal skolit.
Sekal, bodal do týla,
vzdal se mu sám Attila.
Chytrý, lstivý stratég byl,
pár těly hradby nazdobil.
Své vojsko z pole záhy stáhl,
nad barbary jen rukou mávl.
,,Hrdost žije, muži moji. Však se vrátím v nové zbroji! Než uběhne rok a den, vyženu je z Říma ven!
Nač jim hradby, nač jim zbraň? Za rok splatí svoji daň!
KREATURA
Naslouchám času co na mě křičí,
to, že jsem jako vy, silně mě ničí.
Procházím ulicí dnešního světa,
kam se jen poděla ta bájná léta?
Jsme jenom těly, jimž lenost je král,
zkažené zrůdy, s nimiž si hrál.
Tahá si za nitky osudů sám,
ztracené obludy co neví kam.
Vrátit se v čase, pro mě by dar,
opustit bezectný života cár.
Jedinkrát pocítit tu bdělou pýchu,
kdy každý naslouchá vlastnímu tichu.
Jednou z nás zbude jen šedivý prach,
skutky se vytratí, s nimi i strach,
pak možná uchopím s odvahou meč,
k bohyni smrti tak pronesu řeč.