Autor: Jan Krejčí
18 DÁDA
Dobrý večer,
Pravím po právu Tetanus,
Jako kdybych ani NE-byl.
Slyším kopyto sýpat pytel,
Fuj, to je hnus.
Rozevřely se vody mléčného jezera,
Z patra tropí Klaus, potentát.
Z ledových vod kříže přijíždí auto,
To auto,
Co se snaží Cikán-ní dítě rozebrat.
Odkud proudí pramen teplé vody,
Otočná kolena vodovodních trubek,
Vládnoucí mozek plaza,
Nestárnoucí trocha paměti starého,
Co v životě NE-udělal ani jeden skutek.
A kolik jich ještě bude?
V příštích staletích, až kam oko dohlédne.
Za pomoci raka, vodnáře,
A dalších podobných hvězd,
Volám plátce daní, vodovodní zvěř.
Dvojka, trojka,
Hlavně NE poslední.
-> „Jelení se zeleň rozkrájená letní dýkou,“ >:E
„S radostí posluchačů jarních komedií,“ (y)
-> NE-jsem poslední.
Nuda splývá s šarmantním úsměvem svědomí,
Vlastní vůle podniká tu cestu.
Kde je tvůj boží mlýn?
Kde je tvá rodná vesnice,
Hltáš se s jazykem na vestu.
Kdo naplnil duši kol,
Vlastní vlnoplochy štěstí.
Hranostaj a stará dáma,
Volání telefonních linek,
Konceptů Věrozvěstí.
Schovaný před bouřkou slz,
Utíká k rozmrzlému vodopádu,
Pes,
Trávíš čas slastí vpřed,
Ku vítězství, vší slávě a pádu.
MILIONY KILOMETRŮ ZA NÁMI,
Ale miliony kilometrů před námi,
Ještě se mi nestalo, že bych někam nedojel,
Svíčka pohonu brzd dohořívá,
Pozor! Je ledovka.
Silnice je jako těsto,
Těsto kyne,
No,
Abych řekl pravdu,
Už teď je mne víc o Romance pro křídlovku,
A to jsem tu sračku ještě ani nedočetl.
Ale to je jedno,
Sedíme v autě a čekáme až dojedeme do cíle.
Je tma,
Svítí jen telefonní informace.
Brm brm brm,
Píp píp.
Čekal jsem, že to bude smutnější,
No, ha ha ha,
Tak nevadí.
Pro mne je to odvaha.
Bylo to hezký,
Ale bude to ještě hezčí.
Víte, musíme myslet pozitivně,
To je L-L-Lepší.
Jen aby jsme si to zapamatovali,
Ty svíčky hoří pořád.
Svíčky lidí, věcí, i zvířat.
Pozor! je ledovka.
PRO TVOJÍ ZPOCENOU ...
Sedíš na židli v kanclu a srkáš kafe.
Místo práce srkaš kafe a myslíš na svojí...
A srkáš kafe.
Opravuješ písemky, máš ráda a srkáš kafe.
Chodíš kolem horké kaše, jako kdybys věděla, že existuje žába,
která do kafe ještě nespadla.
Vážně... Ani jednou.
To ale nemění nic na tom, že furt sedíš a pYješ to kafe.
Jseš taky jenom člověk...
Nadřazen všem zvířatům ->> máš větší právo žít.
Sedíš v přetopeným pokoji, potíš se, máš ráda a... srkáš kafe.
Seš v hledí dalekohledu mojí pistole a srkáš kafe.
Přemýšlím jak a proč stisknout spoušť.
Srkáš kafe.
V tom se trochu pohneš.
To mne trochu mate.
Stále ještě sedíš a srkáš kafe, ale už neopravuješ písemky.
Stisknu spoušť, a kulka ti prolítne kafem, skrz oči až do mozku.
Zahynou žáby.
Zahyne tvá zpocená...
A ty furt sedíš a lemtáš to posraný kafe.