Autor: Ondřej Bezstarosti

NOCI PŘELUDŮ

Šílení šílenci omámení

mezi omámenými

Tančíme tanec života

omámení, krásní

Jsme nehezcí – je nám to jedno

toužíme po míru, není nám radno

Napoleon zvyšuje náš intelekt

Je to jen na oko – jsme vedle?

Zelené zázraky přivírají mé oči

hýbu se, jak mám se

jak mám já pak i močím

Jsem zázrakem přírody

zázrakem smrti

Nad smrtí vyhráli jsme

i mrtví vám to potvrdí

Boj s krkem a žaludkem doprovází zvuky

vždyť já slavným jsem a jde mi to trochu z ruky

Strach – z mnoha věcí mám

Zastavte mé obavy!

Já nikdy nejsem sám

nikdo další nevidí mi do hlavy!

17. LISTOPADU

"Byl jsem ve čtvrté třídě,"

říkal.

"Já se ještě nenarodil,"

říkal jsem já.

"Měli jsme přírodopis,

učitelé sledovali televizi,"

říkal.

"Já se ještě nenarodil,"

říkal jsem já.

"Tehdy už bylo jasné,

že komunismus padne,"

říkal.

"Já se ještě nenarodil,"

říkal jsem já.

"Ne?"

upřel na mě zrak.

Seděli jsme na bednách

s materiálem.

Měli poruchu.

Linka stála.

A my byli ve svátek v práci.

Za větší prachy…

POUTNÍK

Zahalen tmou

ulicí temnou

procházím

blouzním!

S nádhernou

iluzí poutníka

Pohlcen ženou

naporcován láskou

Piju v barech život

život pije mě

nikdo neví kde

nikdo neví kdy

Kdo víc ví, než my?

Než naše šílenost a úsudky?

Osudy naše unáší nás

a nikdo neví kam

Věříme, v co chceme

nevěřme, v co chtějí ostatní!

Někdy mě nenechají být

nenechají snít

ačkoliv sny jsou ty

kam někdy jen můžeme jít

A uvědomím li si, že znám se

políbím tě na tvář

s tebou šťastně mám se

nejsem ztracen

jsem v lásce