Autor: Markéta Zvolánková

MÁŠ TO NA TRIKU

Schovej si věneček, schovej si rakvičku!

(Alespoň drobeček, co ti zbyl na tričku.)

Netušíš, kdy, v zlosti, mohly by přijít vhod.

Až z všech těch sladkostí, ztratíš chuť na život.

Až vyjdeš z vinárny na rohu náměstí

a místo kavárny zamíříš za štěstím.

Vystoupáš po schodech na vrchol věžičky.

Popadneš ztěžka dech, protáhneš ručičky,

a když zvon ohlásí- čas nastal k obědu-

bez slávy, okrasy, beze slov, pohledů-

seskočíš na chodník pod nohy anděla.

Lidé dostanou tik- ťuknou si do čela.

Ušetřit práci hned mohl bys hrobníkům.

Rakev i věnce své – to vše máš na triku!

LADY BARTOLOMĚJ

Praha je stověžatá.

V Plzni je jedna věž.

A tahle věž hanbatá

se svlékne, 

když to chceš!

Odhalí svoje nitra,

srdce ti zaprodá.

Dneska a nebo zítra

tvou duši nahlodá!

Praha je stověžatá,

a přesto v Plzni tě

ta jedna dáma svatá

polapí do sítě.

Tak přijeď!

Budeme tam,

na živé ulici,

té věži tančit kankán

se zlatou chrticí,

ba i s velbloudicí…

BÝVÁVALO

V tom slavném podniku

už světla nesvítí.

Už klaun se při křiku

všech k zemi neřítí.

V tom slavném podniku

už spadla opona.

Bez smíchu, bez díků,

potlesk se nekoná.

V tom slavném podniku

jen křídlo stojí dál

 a je mu do vzlyku-

kdosi mu křídla vzal.