Autor: Lucie Langerová

NAVZDORY POMLKÁM

Navzdory pomlkám slyším hudbu znít,

kontrapunkt témata nemusí vždy mít.

Tok hudby pluje dál do všechněch uší,

rozjasní radosti všelikých duší.

Navzdory pomlkám hudba neutichá,

i když se protihlas s mezivětou míchá.

Když téma rozezní altu imitace,

ponořen do hudby musíš slyšet více.

Navzdory pomlkám hudby už je moc,

od rána, na večer, taky celou noc,

ale život je přec bez ní neúplný.

Mám ráda pomlky, co tvoří zázraky,

tajemství hudby v nich ukryté navěky,

vždyť hudbou jen život je naplněný.

TADY A TEĎ

Červen je za dveřmi,

zima se blíží!

Neblázni, léto je,

čas květin chmýří.

Ale vždyť pouze, jen

půl roku zbývá

do času, kdy se svět

pod sněhem skrývá.

Oproti věčnosti

co je půl roku?

Nic, vlastně žádný čas.

Přestaň žít dopředu,

TEĎ – v tomto pohledu!

Neboj, zima přijde zas.

GAUČ A ZRCADLO

Na gauč se usadíš,

řekneš: To je život!

Hodíš nohy ještě výš,

zapneš telku, spíš.

Po chvíli však svědomí

spát Ti nedá – „budíček!“

zpozorníš a prozření

hlásí duše zranění.

Okno její – zrcadlo

pozornost Tvou přepadlo.

Koukáš na se – to snad ne!

Stvoření tak obludné?

Tak žít nechceš

- nikdy více!

gauč a telku, starý život

zamkneš navždy na petlice.

Pohled do zrcadla dnes

zcela jiný – žádný běs!

Spokojen však stále nejsi,

lepšit se chceš, když pozřel jsi.

Štěstí už na dosah jest!