Autor: Martina Náhlíková

Sonet č. 188 Svět, v němž chybí iluze

Jako před všemi odhalené tajemství

Jako němý výraz, který všechno poví

Jako temno, v němž se světlo skví

Jako nepopsatelné řečené slovy

Jako upřímný úsměv zrádce

Jako smysluplný nesmysl

Jako zcela bezradný rádce

Jako pravdivý výmysl

Jako laskavý a klidný rváč

Jako neznámo, které každý zná

Jako veselý a šťastný pláč

Jako ohraničení bezmezna

Tak jako včera, dnes v nechtěné touze

Poznávám svět, v němž chybí iluze

Sonet č. 166 Co dokáže má láska k Tobě

Beze slov všechno svede říct

A přesto i skrz ně umí promlouvat

Bez bázně vždy nastavuje líc

Protože nemusí nic zakrývat

Bez ohně žáru dokáže krásně hřát

A přesto někdy silnou vášní lehce vzplaneš

Bez nároku na odměnu umí sebe dát

Protože to nejdražší jen zdarma dostaneš

Bez kapky černě svede mysl zatemnit

A přesto jsou ti, které sama nechce zmást

Bez argumentů umí všechny uzemnit

Protože jí je zbytečné odpor klást

Bez štítu svede chránit a bez svitu světel oči rozzářit

To a mnohem víc umí láska – a to je ten nejkrásnější cit!

Sonet č. 143 Tak moc OPRAVDOVÁ Láska

Je to něco, co žádný básník nedokáže popsat, 

Něco, co žádný baleťák neumí zatančit,

Něco, co žádný sochař nedokáže vytesat,

Něco, co žádný malíř neumí nakreslit.

Je to něco, co žádný herec nedokáže zahrát,

Něco, v čem je i lhář poctivý,

Něco, čemu se ani šašek neumí smát,

Něco, nad čím se i génius podiví.

Je to něco, co žádný vědec nedokáže vymyslet,

Něco, co žádný řečník neumí pojmenovat,

Něco, co ani moderátor nedokáže vyprávět,

Něco, co žádný tajnůstkář neumí v sobě schovat.

Láska, kterou k Tobě cítím, se zdá jako snová,

A přesto není nic víc, nic míň než TAK MOC OPRAVDOVÁ!