Autorka: Julia Gurjevová

KRÁSY NOCI

Když poslední hvězda 

k ránu zmizí. 

Když temnota 

se náhle ztenčí. 

Můj pošetilý krok 

mě vede, 

do neznáma. 

Do cizích zemí. 

Když hlas nádherný 

se rychle ztiší. 

Když skončí 

i ta tichá vláda. 

Přestanu si plést, 

co mám a musím. 

Musím jen umřít. 

Nebudu říkat, 

co dál se stane. 

Jinak rozruším 

krásy noc. 

Ona se potom bude 

rmoutit a pak 

už nebude mít 

takovou moc.

STROJ ČASU

Držet v rozechvělých rukou stroj času 

 co bych udělala 

 jak bych se zachovala 

 vrátila bych se do minulosti 

 a nebo ne 

 Plameny ti olizují paty, hrozí nebezpečí 

 pud sebezáchovy 

 a zdravý rozum 

 někdy nejdou do hromady 

 Buď jedno nebo druhé 

 Volba 

 Už vím, co udělám a jak se zachovám 

 sevřít stroj v ruce 

 prudký tlukot srdce 

 a pak rána 

 pryč s tím 

 Prolhnaný budík

SVĚTLO

Pod svitem baterky

vkládám řádky, verše

na lístky okvětní.

Za švitoření křídel

vážky přemýšlím, co

ještě zažít musím, mám.

Pruh světla mi slábne

a já toho spoustu 

napsat stále chci,

než vejdu s tužku

do tiché tmy.

Světlo zhaslo a s ním

i vše ostatní.