Autorka: Nikola Sobotková

STMÍVÁNÍ 

Stmívá se a připozdívá

tma se lehce blíží.

Bella se mu do očí dívá

rty se jim přiblíží.

Lehký dotek na ruce

studený jak led.

Dva polibky na líce 

dech sladký jak med.

Z dálky se však ozývá 

dlouhé tkavé vytí.

Moc času už nezbývá 

nový měsíc svítí.

Její náruč bezednou

zaplní Jacob rázem.

Který jí však nejednou

srazí zpátky na zem.

Bella je teď na hraně

zatmí se a blízká.

Edward k její ochraně 

Rudovlasou stříská.

Svatební šat překrásný

noci na ostrově.

A pak porod bolestný 

život daný nově.

S rozbřezkem Bella vstala

do nového bytí.

Jako fénix z popela

nabylo již zbytí.

Malá dcerka Renesmé 

smysl jejich existence.

Nikdo jim ji nevezme

ubrání ji až do konce.

KRÁSKA A ZVÍŘE

Starý dům, rozbitá brána

a v té stojí krásná panna

Dlouhé vlasy, rudé rty

prosté šaty, žádné boty

Na tváři smutný výraz má

matce i sestře výdy pomáhá.

O trochu přízně pokorně bojuje

a otce svého nadevše miluje.

A za to vše dobro její 

krutý osud teď čeká ji.

Na starý hrad ke zvířeti

ač nechce ihned musí jíti.

Jak vysokou oběť žádá zvíře

pro pouhý kvítek rudé růže.

Každý ze zvířete zde hrůzu má

vždyť kráska je tak mladá a nevinná.

Už s hrůzou kráčí po schodech

a strachy se jí tají dech.

Ve zvířeti však dobré srdce bije 

a o dívku denně s láskou pečuje.

Dlouhý čas v paláci dívka je

zvíře ji beznadějně miluje.

Čím dál více po ni touží

škaredá tvář ho však souží.

Jednoho dne se však zázrak stane

Dívka řekne: ,, Miluji Vás, můj pane.“

Políbí jej na ústa 

,,Budu vaše nevěsta“.

Tvář zvířete v líbeznou se změní.

A to je konec vyprávění“

UMĚLECKÁ LÁSKA

Trvalo mi tisíc let

než jsem našel tento svět.

Není tam vše až tak vábné

mé srdce to tam však táhne.

Žádný zázrak, pro mě ráj

kdo by tohle neměl rád.

Hlupák to však neocení

a pro bohaté to není.

V srdci žal a na rtech úsměv

to je trpících dnes všech úděl.

Tady to však nutnost není

piš co cítíš, bolest zmizí.