Autorka: Marie Křížová

ZTRÁTY A NÁLEZY

V klidu leží tělo bílé

Přeražené kosti v nohách, v týle

S nádechem však už bez výdechu

Vydá posledních pár vzdychů

Oči dokořán, v nich nechápavé proč

A teď, osude, dál se toč!

Na lesní cestě u potoka

Pán s pejskem, který štěká

„Co se ježíš, psisko jedno,“

Zlobí se, ale za chvíli mu vidno

Ztracená holčička z plakátů

Hejna vran nyní láká tu

FEST(IVAL)

Vkročím do prostoru za bílou páskou

Je pomalu noc jak vyšitá

Hýří to tu radostí, rumem a láskou

Atmosféra pro mě jak ušitá

Prodírám se davem ke stánku s trdelníky

Vůbec mě netíží, že sama

S rukama a rty od skořice poslouchám hudebníky

Z pódia, snad zdá se mi, usmívá se Aleš Háma

S vínem zasednu na zapadlou lavičku

Nohu přes nohu, rozpuštěné vlasy

Pozoruju starou babičku

Která se založenýma rukama vzpomíná na starý časy

…Asi

Bez oslovení, bez zájmu, odcházím spokojená

Je mi z toho podivně, že je mi fajn

A uvědomuju si, že jsem ráda žena

A že není důvod zapadat do předepsaných lajn

ČLOVĚK

Je na čase nahradit slova

Kde blbce označujeme jako vola

Kde nenažrancům nadáváme do prasat

Kde zpitý, jak štěně, jde si znovu nasát

Kdy koza krávu krávou nařkne

Kdy zlostným slovem had lenochoda uštkne

Kdy žralok požírá víc než celou posádku

Kdy krtek rozvrací rodinu pro svoji hromádku

To člověk je ten kdo s oblibou schovává se do zvířete

To člověk je ten, kdo svoji vinu slepicím, jako zrní ze stolu smete