Autor: Jan Vitoň

SMRTIHLAV 

Na hrob si tesám epitaf,

kráčím životem k Nietzschemu.

Pod ním motýl smrtihlav,

promlouvá křídly k němému.

Ďábel potichu sepisuje manifest,

krví nevinných obětí.

Nakloněným křížem značí směr cest,

jež vedou do podsvětí. 

Kde pod klíči z olova 

a zámky ze sametu.

Ukrývá zlá slova,

ukrývá třináctou komnatu.

DOPIS(S)NÍ

Kdysi dávno v květnových dnech,

dostal jsem dopis z andělských světů.

Poštovní známka ti uvízla na rtech,

když jsi mi dopsala poslední větu.

Razítko s kapkami par 

z tvého dechu.

Jen pár zmatených,

napsaných ve spěchu.

 PS: po přečtení zahoď 

SEBE(Z)KLAM

Jsi zahalena v saténu

a do vlasů ti vplétám listí.

Pár kapek z tvého parfému,

ti ulpělo na zápěstí.

Ze střípků nenávistí,

jsem poskládal obraz sebeklamu.

Ještě v tobě hledám kousek štěstí

a sám sebe ze lží klamu.