Autorka: Eva Roubalová

VYPRAHLÁ

Jak prázdný džbán

stávám se pustinou pouhou

vysychám

umírám žíznivou touhou

když procitám

noc mám jen horkou a dlouhou

v ní vyčítám

útěk si za první strouhou.

Povím vám,

víc než jen chtění je cit

však dodávám,

těžké je pro lásku žít

poznávám

jak málo je krásu jen snít

šeptávám

láska je nemít a chtít.

Plakávám 

bez šance osud svůj změnit

potkávám

svoje sny, co nelze splnit

nechávám

vášní své svědomí změnit 

a přiznávám,

láska je chtít… ale nemít. 

LÁSKA MI ZVRACÍ DO TVÁŘE

Láska mi zvrací do tváře

s jemným, mírným, ostýchavým úsměvem;

Citlivostí harpyjí v srdci brázdy rozpáře,

potom skoná jako motýl pod sněhem.

Moje milá, spravedlivá,

láska nebo mrcha mstivá

skrz smutek mě osidluje

z vnitřních válek dezertuje… 

Tuze troufalá!

Láska mi do tváře zvrací

s noblesou a omluvnými gesty;

že bolestí radost se splácí

tušila jsem, nešla jsem z té cesty.

Moje láska, bledolící,

plete se mi s poběhlicí 

sladce voní, hlavu plete

rtům slibuje: Nezemřete!

Nedostižně pomalá!

Zvrací mi do tváře láska,

ta mlčenlivá proměnlivá květina

v objetí kosti mi praská,

jako by má slabost toho byla příčina.

Moje věrná, obětavá,

líbá mě jazykem hada

život za ní dát jsem chtěla

přebolestně střízlivěla.

Duši prohrála!

Marně srdce zašívali ti, co rány nespáchali.

BÍLÁ NA BÍLÉ PRO PANA MALEVIČE ANEB KONEC JEDNÉ ABSTRAKCE

Já hledět mohu,

přesto však

nechat oči zavřené,

vždyť když je otevřu,

ztratím nový zrak.

To tys mě otevřel,

(Umění pro umění!)

a pak mě nechal tak.

Já rozumím… dívat se smím,

a bílá

Bílá na bílé, opravím se,

je umění,

tu pokud prohlédnu,

narazím na oblak.

(A nebo naopak?)

Stejně tak naše těla. 

(Zbytek jsem zapomněla.)

Já, malý sen,

však v mysli zrak,

láhev je otevřena.

Ráno je den,

červený mrak,

(Ořu si oči o parfém.)

zazvoní bílá pěna…

Netuším,

jak hledět mohu,

obvykle jeden z nás nevidí.

Krvácím,

odřená o oblohu.

(Ostatní malířům závidí?)

Jsme jenom malé lidičky

v divadle s názvem SVĚT,

a svoje hloupé větičky

se učíme. Nazpaměť. 

Dej si drink Malevič, napij se

a miluj mě…a vůbec

už jdi s tou svou Bílou na bílé

a pozor! (To je konec.)