Autor: Jan Krejčí

TEORIE MNOŽIN

Všude kolem

jsou vazby typu donor akceptorového zpětného rázu.

Diferenciál proměnných je určitý,

příliš velký

=> nelze integrovat tento nekonečný součet příchutí do života.

Exekuce probíhá kontinuálně.

Nezáleží na tom kolik,

ani čím bylo zaplaceno.

Kmitání vazeb je chvíli slyšet,

pak se ucho utrhne.

Následně dochází k rekombinaci.

Proces se opakuje

s variabilní periodou.

Závěr učiním později

=> chci najít chybu v tomto

algoritmu.

Prozatím jen teoreticky

předpokládám existenci skupiny subjektů,

Na kterou lze aplikovat

Pauliho vylučovací princip.

Tuto hypotézu dokazuji matematickou

Indukcí,

Ale většinou končím u

Acetaldehydu.

ZLODĚJ

Vkrádám se ti do bytu,

Za všechno (i to, co jsi neudělal).

Nevadí.

Jako když přikládáš pistol k hlavě.

Seš celej z kůže.

Z nebe místo deště padají nože.

Pánbíček ti za tohle všechno natrhne prdel!

Nebudeme se přece tvářit jako že jsme svatý,

Nebo že máme pravdu...

Plížím se ti do garáže.

Ukradnu ti kola od auta,

Aby ses po mě už nemohl vozit.

Vypustím ti vodu z karburátoru

-aby tě vztlaková síla nevytáhla ze dna

moje pravda nikdy neni jenom jedna.

Do cukru a soli,

Nasypu ti jed

na krysy a slony.

Zatímco někde sedíš a družíš se se svejma povedenejma kamarádíčkama,

ti udělám bordel v šatníku a

zpřeházím ti boty!

BUDU INTEGROVAT

Na základě svého pocitu,

Jsem se rozhodl,

Že budu tento rok šťastný.

U svitu měsíčního orbitu,

S tebou se dohodl,

Že budu rozdávat lásku

A úsměvy

Na každém kro-

ku

Taky že budu integrovat všechny příchutě,

Že budu příliš milý,

Pozor, bodnu tě!