Autor: Jan Král

Potkali se. On jiskřil humorem, ona měla hvězdy v očích. Tančili spolu až do bílého rána, až se nemohli hnout, až hudba ustala. Leželi pak, opřeni jeden o druhého, a jejich mladé duše pěly árie štěstí.

Když zvony odzvonily a hosté se počali trousit, tu v láskyplném objetí sňala svůj dlouhý závoj a on sváteční košili. Ulehli spolu a tančili po celou noc, až se nemohli hnout, a jejich láska byla věčná.

Tolik si přáli slyšet dětský pláč, tolik prahli po tom, aby nová kolébka ožila. Ona se plačíc schoulila do kouta a on neměl odvahu být s ní. Třebaže se venku blyštěl jasný den, pro ně slunce potemnělo.

Prodali kolébku, prodali botičky a prodali dům. Hledali štěstí, hledali ho společně. Svět procestovali, mnoho lidí potkali a mnoho pokrmů okusili. Štěstí však nenašli. Zapomněli totiž navštívit to jediné tlukoucí místo, kde přebývá.

Vzdálili se. Jejich vyprahlé duše už nezpívaly, už netrylkovaly a netetelily se. Dva lidé, kteří si již neměli co říct, spolu v jedné posteli, pod jednou střechou a s jedním životem.

Sirotčinec bylo místo neutěšených. Zde se prolévaly slzy, však oni přišli, protože jim slzy došly. Procházeli zástupy malých tváří a volili, kdo získá naději a kdo zůstane osamocen. Drželi se za ruce, pevně, neboť se málem sobě ztratili.

Ač bylo její tělo pustým hřbitovem, stala se matkou, a i když to dítě nenosila pod srdcem, dala mu ho beze zbytku. Prozradili mu to, až když dospěl. On se jen usmál, vroucně je objal a řekl, že o tom věděl.

Léta pádila jako splašená a sníh se vetřel do vlasů. Tehdy spolu byli, opřeni jeden o druhého, a sledovali rodinu, jak roste a sílí. Ač jejich duše byly stále mladé, těla počala chřadnout.

Odešla dřív, než byl připraven. Teď chladný kámen měl namísto jejího doteku. Stesk po ní byl k nevydržení, on však neměl odvahu ji následovat.

Obden tam chodil a mluvil s ní, tu se smál, tu plakal, tu se smušil, tu huboval. Nechal ležet kytici a shrben se navracel do příliš tichého domova.

A když i jeho přišel čas a on stál tam, v co nevěřil, věděl, že i kdyby tisíckrát zas, stejně by rád znovu žil.