Autor: Kryštof Křeček

Rozprostírající se všudypřítomná zeleň působila osvěžujícím dojmem. Vlastně to nebyl pouhý dojem, ve skutečnosti osvěžovala tak, jak to za celý život Roger ještě nezažil. Celé okolí v okruhu nedohledných mil pokrýval hustý povrch, měkkostí připomínající koberec, barvou a celkovou strukturou naopak lesní mech. Z travnatého koberce se tyčilo několik palem. Nejbližší palma olejná působila nadmíru krásně. Její tenký kmen vyzdvihoval celkovou výšku stromu, jehož koruna obsypaná hnědými a oranžovými plody se rozpínala do nepravidelné kopule, kterou dotvářela její zelená chapadla. Uklidňující vánek si s ní pohrával, stejně jako ohýbal nevysokou trávu pod Rogerovýma nohama. Ve stínu palmy se rýsovala kamenná studna s okrouhlým obvodem, nad nímž nesl opracovaný rumpál vědro, sloužící k nabrání azurové vody. Tak čisté a nepřekonatelné, že každého ihned zarazila svým podzemním výskytem. Kolem se nesla vůně nasládlé mízy, prolínající se s vůní přírodní čistoty a klidu.

Roger se nikdy necítil tak uklidněný, tak bezstarostný. Přešel bosky pod rozpínajícími se palmami, našlapujíc do měkké trávy. Spustil vědro do studny, aby jej vzápětí mohl vytáhnout s vychlazenou vodou, která pod náporem pražícího kotouče slunce byla přesně tím, co mnozí v těchto končinách hledají. Nabral ji do dlaní a dopřál si hluboký doušek. Ten klid a úleva v srdci byly nepopsatelné, jako kdyby se na chvíli ze světa vytratily všechny problémy.

V tom okamžiku mu voda zaskřípěla v zubech. Znenadání se proměnila v zrnka písku, která mu vyplnila ústa, stejně jako se mu pomalu začala spouštět z dlaní směrem k zemi. Povrch pod ním ztratil veškerou svou zeleň a přelil se do sluncem vysáté žluté. Oáza se vytratila stejně jako pocit okolního míru, vystřídaný následným uvědoměním. Stíny vymizely a vystřídalo je celý svět zalévající neustavičné slunce, jehož žár krásně doplňoval nekonečné duny písku, připomínající svým zjevem kopce bezmoci bez šance úniku. Roger padl na kolena a překvapivě se rozhlížel kolem. Jako by se probral z dlouhého spánku a celý sen se v podobě dýmu rozplynul, zanechávajíc v jeho hlavě pouhopouhé vzpomínky. Nedostatek sebevědomí, žádné podmínky k přežití, žádné jídlo, žádná voda. Rogera okolní dění tvrdě mrštilo zpět do kruté reality, kdy se na něj nakupily problémy jeho cest a strasti jeho života. Opět byl sám v rozléhající se pustině písku a vysokých teplot. Blud zmizel stejně rychle, jako se objevil, a Roger se s bušícím srdcem vrátil do situace, kterou na pár minut úspěšně opustil.