Autor: Adam Závodský

„Objevil jsem prepetum mobile!“ holedbal se u piva můj nesnesitelný bratr. Byl starší než já; měl už vlastní byt, sedavé zaměstnání a cukrovku, zatímco mne tyto výdobytky moderní civilizace teprve čekaly. „Nepovídej,“ odvětil jsem bez zájmu. „To máš v kanclu tak málo práce, že zabíjíš čas vymýšlením hovadin? Já se, na rozdíl od tebe, neflákám; každé ráno vstávám před šestou, sotva se nasnídám a už letím na vlak a modlím se, aby mi neujel. Pak se půl hodiny trmácím tím kostitřasem do Kralup; v malém kupéčku kde je v zimě zima a v létě topí. A když si chci otevřít okno, vždycky se najde někdo, kdo si vymyslí, že na něj zafukuje a ať to prosím zavřu, a já ho ani nemůžu poslat do prdele, poněvadž jsem dobře vychovanej! Spát taky nemůžu, když to každejch sto metrů nadskočí jak při havárce, ale nejvíc mě vždycky dožere průvodčí, kterej mi velkoryse napaří přirážku, kdykoliv si nestihnu koupit lístek na stanici, ale jaktěživ nepřijde, když si ho tam koupím.

Ve čtvrt na osm vylezu z vlaku; právě včas abych chytnul pravidelnou dávku aroma kralupské chemičky. Já jsem ti tak rád, že mají v Kralupech chemičku. Den, kdyby by mi ten lezavej smrad neulpěl na kabátě, na džínách, na aktovce a vůbec na všem, by byl trestuhodně zahozenou příležitostí na strastiplné cestě životem. Ach, jak mě vždycky mrzí, že mi to trvá jen půl krabičky cigaret, než ho konečně přerazím; tak já ten puch mám rád!

V Penny kývnu na šéfa, načež ihned začnu přesouvat hromadu zboží z místa A na místo B. To proto, abych to samé zboží mohl zítra aranžovat zase nazpátek, poněvadž se mi střídají dva vedoucí a každej má 'svůj systém'. V půl jedný se odeberu někam na oběd, celej šťastnej inhaluju další porci 'volání Syntosu' pročež mne okamžitě přejde chuť k jídlu. Takže v jednu už jsem zase ve skladu, na tahači si hýčkám čtvrt tuny lahodných mražených rybých prstů, nebo podobných laskomin a manévruju s nimi těma úzkýma uličkama mezi regály, které jsou očividně navrženy přesně tak, abych jimi neprojel. A takhle tam šaškuju až do čtyř odpoledne, kdy mi končí směna. Půl výplaty spolkne nájem, plyn a tak, no a zbytek propiju v téhle hospodě, abych nabral duševní sílu dělat tam zase další měsíc.“

Brácha se opřel o židli, ležérně si lokl ze svého piva a poťouchle se na mne usmál. „Vždyť říkám, objevil jsem prepetum mobile!“