Autor: Adam Závodský

Projektil se ladně vznesl k modravé obloze a v úzkém oblouku klesal k zemi. Pozoroval jsem jeho trajektorii s neurčitým, leč citelným duševním uspokojením.

„Trénuješ na mistrovství?“ ozval se čísi hlas vedle mne.

„Ne. Flušu na lidi“ přiznal jsem popravdě.

Tazatel stál ledabyle opřený o zábradlí a měřil si mne přidrzlím pohledem. „Takhle se nikdy nestrefíš“ pravil posměvačně a ráčil se sám pustit do díla. Proti své vůli jsem musil uznat, že měl vybroušený styl zkušeného harcovníka. Něco na soustředěném výrazu v jeho tváři, nebo jak zkřivil ústa a zaklonil hlavu přesně v pětačtyřicetistupňovém úhlu; to vše dávalo na vědomí, že ten muž, žtenhle mu , věnoval umění plivání z mostu měsíce a měsíce usilovného drilu. Se vzrůstajícím obdivem jsem pozoroval jeho munici, kterak se s bohorovnou důstojností snáší na hlavy nic netušících chodců pod námi. Dopadla těsně před střevíce obstarožní dámy v klobouku.

„Minuls“ neodpustil jsem si poznamenat.

„Vždyť měla klobouk!“ bránil se kluk dotčeně. „Ničeho by si nevšimla, kdybych jí flusnul na klobouk. U lidí s pokrývkou hlavy musíš flusat vždycky kousíček před ně, aby to mělo smysl. Podívej...“

Pohlédl jsem dolů. Ona dáma, které se vlastně vůbec nic nestalo, nás právě zaníceně častovala všemi jmény satanovými.

„Téhle technice se říká 'petang',“ dodal můj kumpán na vysvětlenou. „A tenhle můj pokus byl za plnejch deset bodů z deseti, no ne? A teprve když jsem souhlasil, že jeho výkon by od rozhodčí komise skutečně zasluhoval maximální ohodnocení, a že v jakémkoliv jiném případě je dotyčná komise banda debilních kreténů, zasvětil mne můj nový kamarád hlouběji do tajů svého zamilovaného sportu.

Toho dne jsem se dozvěděl, že kromě 'petangu' se soutěží ještě v klasickém flusu na hlavu, flusu do kapuce, nebo flusu do nákupní tašky. V disciplíně zvané 'platflusák' vyhrává borec, jenž jako první sejme kolemjdoucího strážce zákona; při 'krasoflusání' se bere v potaz ladnost pohybů a tvar slintu. Pak je tu volný styl - zde je jediným hodnoceným kritériem míra způsobeného povyku - a konečně královská disciplína: 'flus s hejkem' K řádné exekuci 'flusu s hejkem' je nezbytné disponovat velice dobrým smyslem pro načasování; vyčíhnete si oběť, zamíříte a v jednom okamžiku, jak si to ta slina štráduje k určenému cíli, zařvete: „HEJ!“ a doufáte v nejlepší.

(Oko je za padesát.)

Již se sešeřilo, pročež jsem se s mladíkem rozloučil. Jeho světle šedá kapuce pomalu zmizela v zatáčce a mne v tu chvíli zamrzelo, že já sám nijak nesportuji. Je to veliký handicap, uvědomil jsem si znenadání, protože když si osvojíte vůli vytrvat a zdokonalovat se, málokterá překážka vás v životě zastaví.

Naučme se tedy sportu, přátelé! Trénujme, vyhrávejme! A pokud nás osud přesto poznamená svou nepřízní, zařvěme „HEJ!“ a flusněme mu do tváře!

Dodatek:

Jestli vám můžu poradit; pokud se chystáte vycestovat do Kralup nad Vltavou, vyhněte se pěší zóně pod lávkou u Masarykova mostu. Kluci mě vzali do týmu na flusštafetu; mistrovství se blíží, musíme trénovat...