Autor: Lokken Wolf

„Čau.“

„No, nazdar.“

„Tak jak se vede?“

„Ale… moje oblíbená planeta je v trapu.“

„Jakou myslíš? Sto dvacet čtyřku cé bé zetko nebo tři sta pětku í ká véčko?“

„Spíš sto třináctku dabl esko.“

„Jo, jasně! To je ta modrozelená s kapalným oxidanem, co? To není špatnej pozemek. Flóra je tam vskutku obstojná, i když víc se mi zamlouvá sedm set sedmička té íčko, kde jsou fakticky suprový tropický záře. Počkej… nebylo náhodou dabl esko v poslední době stiženo humanoiditidou?“

„Bohužel, bylo. Je to škoda, když takovou parádní zahradu napadne lidskej plevel.“

„To mi povídej! Ti lidi jsou děsnej sajrajt. Strašně rychle expandujou. A ať děláš, co děláš, jejich podělanou fylogenezi prostě nezastavíš. Taky se mi na jedný planetě v sektoru devět pět osum dé přemnožili. A tos moh‘ posílat jednu cunami za druhou, vyvolávat megatřesení, vytvářet supercely nebo je mučit spalujícím žárem, ale ty zpropadený bestie prostě ne a ne chcípnout.“

„Taky jsem se je snažil vyhubit. Já na to šel přes pesticidy. Jenže ti hajzlíci se oklepali ze všech epidemií, které jsem na ně seslal. Nejprve jsem začal s morem vyústěným Černou smrtí. To mělo velkej úspěch. Bohužel to nestačilo. Tak jsem je zasypal neštovicema – ty už tak zničující nebyly. Proto jsem vyvinul abgrejdnutou ultra-chřipku, a to byla paráda, jenže ani ta nezabrala podle mých představ. Z toho důvodu jsem sestavil virus zabíjecí jejich zpropadenou imunitu – a to trvalo hodně dlouho, než proti němu vytvořili protilátku. Nakonec jsem na ně poslal bakterii colacterium, ale… opět stačilo pár desetiletí a zas bezstarostně poskakovali po mém výtvoru. A tak pořád dokola. I když se v rámci ekosystému vzájemně zabíjeli, stejně se mi jich nepodařilo zbavit.“

„Jsou fakticky houževnatí. To se musí nechat. Jeden známej jich už měl tak akorát, že i bez ohledu na svý pracně vypěstovaný rostlinstvo způsobil na planetě totální sucho, naprostou neúrodu a z toho plynoucí hladomor. A hádej co?“

„Co?“

„Ti paznechti se normálně drželi ještě půl století potom.“

„Jo, je to vytrvalý svinstvo.“

„To jo. A jak to nakonec dopadlo s tou tvojí planetou?“

„Dost blbě. Jestli máš čas, můžeš se na to jít mrknout.“

„Jo, klidně.“

„Dobře. Tak se připrav!“

…

„Ty vade! Jak já nesnáším to mezihvězdný cestování černejma ďourama… Hm, máš tady pěkný pusto.“

„Viď? Kdyby ten zatracenej póvl zničil jenom sám sebe, bylo by mi to ukradený, ale oni vyhodili do luftu i samotný slunce. To po výbuchu samozřejmě rozmetalo celou sluneční soustavu na cucky.“

„Hm, to je teda hustý. Jak se jim to vůbec povedlo?“

„Nemám šajna. Prostě se evolvovali a evolvovali, až nakonec začali expandovat z planety pryč. Po čase měli v úmyslu vycucávat energii ze samotný hvězdy a to se jim vymstilo. Slunce začalo bejt nestabilní a bum… všechno šlo do kopru.“

„No, ber to z tý lepší stránky.“

„Z jaký?“

„Aspoň si našel způsob, jak se zbavit humanoiditidy.“

„Jenže spolu s ní i celý sluneční soustavy. Všechny ty miliardy a miliardy roků práce jsou prostě fuč!“

„Co naděláš. Občas se to holt stane. Líp je na tom asi můj bratranec ze sektoru osum set čtyři ká, kterej maká na něčem, co by mělo ty malý šmejdy stoprocentně zahubit a samotný planetě nic neudělat.“

„To zní dobře. Až to bude mít, rád bych taky nějakou várku. Ještě mám v sektoru pár planet, na kterých se mi humanoiditida rozmohla ve velkém.“

„Spolehni se. Až to bude hotový, určitě ti obstarám nějakej vzorek. I mně by se  šiknul.“

„Ale stejně mě mrzí, že jsem ten lidus nedokázal zastavit dřív, než to došlo tak daleko.“

„Vykašli se na to! Hvězdy a jejich planety čas od času zanikaj, s tím nikdo nic neudělá. O jednu sluneční soustavu míň nebo víc… neřekl bych, že to na běhu vesmíru bude mít nějakej vliv.“

„Co když si toho všimne šéf?“

„Vážně si to myslíš? A i kdyby, myslíš, že by se takovou prkotinou zabýval? Při těch zmatcích co se dějou v devátým kvadrantu a při tom, jaký má teďkon rodinný problémy…? Ne. Fakt, věř mi! Tohle nikoho zajímat nebude.“

„Hm, asi máš pravdu.“

„To si piš, že mám… Ale pravdou je, že tady teďkon máš fakticky hromadu volnýho prostoru. Nechceš s tím něco udělat?“

„To si piš, že s tím něco udělám!“

„A máš ten novej manuál? Nezapomeň, že od minulého milénia jsou nový směrnice na světotvorbu!“

„Jo, buď v klidu. Připraven to trochu rozzářit?“

„Jdi na to!“

„Budiž světlo!“

A bylo světlo.