Autorka: Lucie Simunová

01

Pamatuješ na devátého září? 

Malý lunapark, dvě velká vřelá srdce 

a spousta světel. 

Pod jasnými hvězdami na nebi 

zableskla se další - na památku. 

Schovala jsem se do tvé náruče 

před chladným večerem, 

a poslouchala, jak říkáš, 

že mě máš rád. 

A zatímco čas pospíchal 

a rychle se ztrácel někde v dáli, 

já prosila, 

ať na mě počká v té krásné chvíli. 

02

Bez tvých slov

jako by svět potemněl,

tolik moudrých sov

nechápou,

kam můj rozum odletěl.

Možná jen do těch nejkrásnějších pohádek,

kde splývá východ slunce se západem,

uchop ten klíč, jenž otevře dveře rozprávek,

jsou stejně nádherné

jako melodie violy sladěné s piánem.

Otevři oči, přestože zbyly ještě sny,

stejně jako napsal Šrámek:

,,Pohádkou ty jsi.“

03

Jako by mě našel v té tmě

a tiše zeptal se mě:

,,Co tu sedíš tak sama,

ty moje uplakaná?

Přestaň brečet,

úsměv ti sluší víc.

Tohle jsem nechtěl,

pojď se mnou

a vše bude jako dřív."