Autorka: Vendula Seďová
NA KŘÍDLECH
Sedím tu se slzami v očích,
Byl to hloupý nápad mého srdce kočích.
Já jsem smutná,
jsem v koncích.
Brečím po nocích,
pláču ráno.
Povídávali jsme si o našem „ano“.
Smáli jsme se, líbali,
pohár lásky míchali.
Já cítila na krku jeho dech,
byla jsem ještě na křídlech.
Na křídlech lásky, cítila oddanost,
neznala té z jeho strany nepravost.
Ne! To ne! Je to moc zlé.
Říkal mi často
„Miluju tě. Nikomu nikdy nedám tě.
Jsi ta nejlepší, kterou znám,“
a teď ani „ahoj“.
Bála jsem se, že tohle poznám.
PŘÍZRAK
Přízrak se blíží,
bolest se šíří.
Je to jen jeden dech,
přátelé na křídlech.
Na křídlech naděje,
vždyť se nic neděje.
Jen pár jizev na srdci,
motýlci v břiše nečestní…
Je konec. Je to pohroma.
Jsem jako pitomec, co o pomoc volá.
Já přízrak jsem
a žiju dál,
život na vlásku mám.
Oči pláčou,
srdce bolí,
chci jen za láskou mojí,
ach… proč to tolik bolí?
Proč fair-play se hrát nedá?
Žal na srdci mi sedá,
já nechci dál.
Nechci být.
Proč jsem se narodila, když nemůžu žít?
Proč tu jenom přežívám?
Života si neužívám?
V hlavě prázdno,
v srdci díra,
někdo na mě z okna zírá.
Černá tvář a temné oči,
prach v hlavě se tu se mnou točí.
Hlasy v hlavě naříkají:
„Co já jsem to za tvora?“
Láká mě štěstí komora.
Toho pravého, zlatého.
Toho, co dlouho už neznám.
Nejspíš porážku už uznám.
No tak, duše!
Vzdávám se!
Vemte si mě!
Prodám se…
Vemte si mě zadarmo.
Zemřela jsem nedávno.
Poprvé…
Podruhé…
Potřetí…
Prodáno.
SMĚŠNÝ ZAČÁTEK
Sedím tu, myšlenkami obklopená,
do sítě výčitek polapená.
Nemyslím na nic.
Nebo na všechno.
Vždy jsem mohla být víc.
Vítr fučí a moje srdce skučí.
Pláče, naříká…
Budoucnost je daleká.
Utopím se v moři strachu?
Nebo v lásky jezeře?
Musím dát význam té v srdci mezeře.
Musím být něco, nejsem nic.
Jen nářek teď vychází mi z plic.
Byla jsem tak neopatrná.
Znova ztratila tu perlu, co jsem tak dlouho hledala,
nikomu bych ji nikdy nedala.
Květiny voní pro lásku mojí,
pro můj směšný začátek,
ten šťastný konec pohádek…
Ach, proč jen není pravý?
Nebyl by lepší konec?
Ukončit tu nejistotu, depresi a krizi?
Odhodlání mizí…
Lásko, neodcházej…