Autorka: Anna Brychtová

MYŠLENKA V KAPCE

Oblá jako balón dětský,

Lesklá jako hladina vodní,

Šedá jako dáli moří,

Padá kapka v novém dešti.

Neví jak a odkud,

Neví proč a kam,

Stejně však letí,

Pořád dál a dál, kde konec je neznám.

Kolem ní tříští se,

Ostatní o strom, či rozplynou se,

Cítí už ten strach lezavý, ale nestačí se,

Rozmyslet, než na zemi rozprskne se.

Poslední odraz slz člověka,

Neznámého to stvoření,

Pláče on opodál,

Co jen děje se tomu stvoření?

Slza kape v moři vody,

Ztrácí se v deště závoji,

Kapka už v kaluži slévá se,

S vlastními přáteli.

Splývá tak se solí zármutku,

Do země vsakuje se,

Po nějaké době zjistíme však,

Že v koloběhu znovu setkají se.

V DEŠTI

Člověk stojí,

Okolí nevnímá,

Svého svědomí se bojí,

Něco v něm umírá.

Déšť na něj dopadá,

Rozprskává se v jeho vlasech,

Celý nasáklý vodou,

Čeká, na ústech vzdech.

Sleduje kapičky,

Zamlžujíc mu pohled,

Z louže nebo špíny kupičky,

Do hlíny vsakují se hned.

Slanou pachuť v puse,

Přebíjí hořkost vzpomínky,

Srdce nezůstalo v jednom kuse,

Slzy pojí se s vody pramínky.

Oko spojilo pohled,

Se smutnou kapkou vody,

Padající mimo jeho dohled,

V louži zármutku a čistoty.

KOLOBĚH

Rozmoklá hlína,

Rozptýlená vlhkost,

Pohlcená v zemi,

Však přináší jí radost.

Putuje vlhkost dál,

Ke kořeni rostlinky,

Pomáhá životu,

Obnovit vlastní trosky.

Vypařuje se kapka pod žárem,

Umírá, rozplývajíc se ve větru,

Po chvíli znovu sdružuje se,

V plynném páry mraku.

Kam jen poletí?

Než spadne dolů,

Než vypije ji člověk,

Než zemře cestou domů.

Ona už ale nebojí se,

Bolest netrápí ji,

Se zármutkem setkávajíc se,

Ví, že vše nakonec v dobré se obrátí.