Autorka: Alena Voříšková

TAK TO DNES CHODÍ

Tíživá samota,

Nad městem opar bílé mlhy.

Co bude dál v dnešní době nikdo neví.

Nikdo nežije, jen přežívá.

Naděje na změnu je prchlivá.

Všichni  soustředí se na sebe

A marně doufají, že dostanou se do nebe.

Nemáme vztahy, přátele, něhu…

Jen šéfovi po ránu přinést kávu.

Třeba si přilepším, doufají ministři,

Když nosí kávu na hrad

A chodí hlupáci naráží stále hlavou do vrat.

Tak to dnes chodí v dnešní uspěchané době.

Pro koho si přijdou dnes ? pro tebe, či pro mě ? 

Každý, každičký den je krutě vykoupen litry krve.

Zítra snad tou mou a  ani kapkou z tebe.

SBOHEM

Jsem zmatená,

Nevyznám se sama v sobě.

Jsem zhroucená,

Asi brzo skončím v hrobě.

Jsem zděšená,

Dusím se svou vlastní krví,

Jsem ztracená,

Vím jen to, že jsi ten pravý.

Jsem zoufalá,

Opouští mě vnímání.

Jsem zlomená,

Skončím vlastní trápení.

Už neztrácím se sama v sobě,

Ležím sama ve svém hrobě.

Už nejsem vůbec zhroucená,

Má tvář je klidná,chladná,nevinná.

Až vstane slunce, vstanu s ním,

Svůj hrob tak navždy opustím.

Lásko moje, opouštím tě…

Stále,navždy, miluji tě.

LÉTAVÉ ÚTRŽKY VZPOMÍNEK

Blednou mé vzpomínky,

Blednou a stárnou.

Blednou mé vzpomínky

Na zimu chladnou.

Chybí mi vločky sněhové,

Chybí mi sněhové jazyky.

Chybí mi objetí chápavé,

Chybí mi tvoje polibky.

Co chybí dál ? 

Chybí mi střípky ledu.

Pln taneční sál,

Tančit však s tebou nedovedu.

Chybí mi závěje,

Život dál utíká.

Na sněhu krvavé krůpěje,

Vzpomínka tiše zaniká.