Autorka: Barbora Krejčů

ŠTVANEC

Poslední šance nabrat dech

Než mé srdce štvance sevře svět

Do pekla bych šel

Když bůh by tak kázal

Kéž by se zjevil

Můj osud smazal.

Ač nevěřím, věřit bych chtěl

Ke dveřím, k nebesům můj křik by zněl

Avšak na zemi stojím

A v srdci mam hlad

Rád miloval bych

Však dusí mě chlad

Jen štvanec jsem 

A stále utíkám

Nechť pohltí mě zem

už se nevzpírám.

Co čeká mě, to přijmu

Co horšího může se stát

Já nabyl jsem dojmu

že tuhle hru nedovedu hrát

Světe, pohlť mě

seber mi můj chrám

co vytvořil jsem z iluze

že vůli k žití mám.

JSEM A NEJSEM

Jsem němá diva a zpívám

jsem slepá a stejně se dívám

jsem paradox, a přesto se shoduji

jsem agonie, co nikdy nebolí.

Jsem bouře, která hladí, 

jsem nářek, co radost vábí

jsem květina, která neroste

jsem vzteklý pes, co nekousne.

Jsem stejný, a přece se měním

jsem krásný, a přesto se šklebím

jsem Tvůj život, a proto Tě vzývám

žij mě a prožívej - navzdory pochybám.

Nebude Ti odpuštěno dne bez poslání

nebude Ti dopřáno spočinout 

zemřeš sám a bez uznání

teď je čas se rozhodnout..

LOUČENÍ

Ten pomíjivý svět rád do dlaně bych vzal

pořádně ho zmáčknul a řádně uschoval

do šuplíku se zámkem, co otvírá se doufáním.

Bojoval bych s osudem i s posledním stmíváním

o klíč kovaný na řetízku z poslední naděje

co mě zpět k tomu pokladu jednoho dne zavede.

Zamkl bych tu schránku s pocitem bezpečí

s přáním být tam, kde štěstí neskončí

s tím nejdražším, co zůstane mi už navěky

až to špatně začárám tuhou dětské pastelky

co v ruce držím a maluju si s osudem

růžovou barvou den, kdy už tu nebudem.

Zelenou čarou dám vám znát

až se jednou vrátíte, kudy se dát,

modrá vás zavede ke klidu a míru

zlatá vám navrátí lásku a víru

rudá vás roztančí ve víru barev

až sejdeme se v předsálí nebeských hradeb.