Autorka: Kateřina Šebková

MUMIE 21. STOLETÍ

Slyšel jsem

 jak v žluči kvílí meluzína.

Viděl jsem střeva kolem krku.

Smál jsem se srdci na úprku

a ledvinám dolil pohár vína.

Ptal jsem se

krve nač tak pádí.

Dlaněmi držel morek v pěsti

žaludek chytal na rozcestí

a prořekl kyčli, že mi vadí.

Mlčel jsem

když v játrech hrubě škytlo

když zbyla z kůže kaluž sliny

když kosti byly příliš líný

v tu chvíli mozku svitlo.

Vyprázdnil jsem schránku

a pošťák už nedorazí.

SOUSOŠÍ ULIC

nasycen hojností plísně v koši

otrlé holuby dáví splín

zabalen scezenou kůží hroší

ulehá ku spánku do novin

chutí více co nikdo nepojí

zčernalé prsty konejší svrab

v uličce vyšité slepými závoji

jsoucnost kašle nahý šváb

kdo oči má neslyší

stoletá špína pronikla do těla

nuceni denně dluhy snídati

za jednu korunu vždy smítko popela

za jednu korunu byli by bohatí

od každého

(CYKLUS) ETAPA ROZKLADU

potomek

Zazdili bohy v korzet dámy,

nakladli bohy do tumorů.

BŮH – jeden vládne nad horami,

dekadence v slinách moru.

Zapletli nemoc s copem dítka,

vyryli starci lopatku.

Střízlivým stačí jedna pitka,

opilec skrytý v poupátku.

Zakleli touhu do psích pastí,

z protivné lásky sáli kýč.

Bloudící patou zhrublé vlasti

netušíce, že lev je pryč

zapletli nemoc s copem dítka.

slovní kurděje

Jazyk nám klimbá v náruči klišé

chrlič co vytekl do jiné říše

smetí jež odělo žehlené střevíce

straníc se veškeré vyzuté etice

chiméra kousajíc ze svého ocasu

hada jež nosívá jen a jen pro krásu

konstruktér stavící v tekutém písku

mrakodrap podepřen lešením zisku

tak pláče jazyk jak se nám zlíbí

chytráci topeni zdechlinou ryby

dychtivě vedeme slovní hříčky

bulvy vsazeny do vidličky

už pro řeč zkrátka není cit.

Jen krach a slovní deficit.

na odlehčení

Jak je tomu dnes, nebylo.

Jak tomu bylo kdysi, už není.

A tak můžeme bez prodlení

zbožně dát se na modlení

nebo přestat být parazitem

– jak nám káže evoluce

a vyvinout se v člověka.