Autor: Daniel Talafant
STRACH
Strach
vnitřno naše svírající
pochybám dveře otevírající
strach
Strach
pokrytců jenž stvoří
a jejich štěstí stále boří
strach
Strach
přísedící v hlavách
že nachází se v tmách
strach
Strach
dále po orbitách vlát
bude nám dále lhát
strach
Strach
z pravdy pravdoucí
v našich osudech žhnoucí
strach
Strach
jenž může být poražen
Tebou může být sražen
strach
Strach
z odhalení máš
Odvahu a překonáš
strach
Strach
naděje rozhání
a velkolepě předhání
strach
Strach
rozmeteš jak prach
zůstane už jenom v tmách
strach
Strach
není On tvoří stráž
zavolej a již nemáš
strach
JSEM JAK
Vybledlá Jitřenka jež za noci bdí
Zářící Slunce pomalu hasínající
Slunce jež se na konci dne rdí
Jitřenka k Měsíci letmo se lísající
Zvíře s chabým zrakem tažné
opuštěné v mohutnosti své
ni horké chladné, ba vlažné
jež se nešikovně s bytím rve
Zvíře jež by vládnouti mělo
silou mocí shůry danou
jež už v otroctví zapomnělo
že mu ohně v žilách planou
Hvězda jež neví komu třpyt patří
Kometa obíhající Eternitu
Zaniklá hvězda původem jitřní
Třídenní kometa říkajíc Není tu
SPÁNEK DLOUHÝCH NOCÍ
Zhyň a už se nevrať zpět
dost už bylo bolesti
dost už bylo bol a běd
zhyň, jenž si pln neřesti
Popíráš mě i sám sebe
prostíráš stůl černotám
Ty, jenž nedosáhneš nebe
neholduj už nahotám
Vždyť ke službě ty stvořen jsi
toť existence tvá je celá,
Nesaď plevy mez klasy
vždyť už jsem z tebe celá zdlelá
Postřehy svými mne dusíš
házíš se mnou sem a tam
stále jenom pojď a musíš
čekáš snad že hold ti vzdám
Já však stvořena přec jsem byla
aby ostatní mě zvali Lve
má něžnost jež je jako lila
mocnější než černo tvé
Zkrotím tě já zkrotím
nebude mě vítr vést
ty klec a já zvítězím
ovoce budu já nést
-
-
-
Jistojistě známé jest,
jak z elegie
zpráva dobrá může vzkvést.