Autor: Radek Benhák

OSAMĚLÁ POUŤ ANEB POMSTA PARTYZÁNA

v bouři vítr kráčí

za obzory stěn spících

zanechává stopy

v zapomenutých píscích

časem ztracené doby.

po útesech, vlasy mé vlají

ve větrech vlny zloby dopadají

k mím nohám zničeným

činnům promlčeným.

plula lod má

zabíta bandou zatracených

držela naživu

věrnost i láska tvá

špetka tvého obdivu

nyní v hlubinách ztracená

těla přátel pohřbená.

mstitel se ze mě stal

osamělý partyzán

co kráčí skrze strasti

životem poražený král

jež nalítl krásné pasti.

má nenávist, krutost

najdu ji jednou

má důvěra byla hloupost

dva pohledy se jako den a noc střetnou.

v malém městě podél řeky rudé

v chatách lidí

zbídačené, chudé

jež vyjít ven se stydí

přicházím já.

na náměstí svatba velká

dívka jež mě zradila v šatech jako vločka bílá

nedoufala že se semnou setká

neštastně se mě leká.

prošel jsem, peklem i zemí

přežil jsem strasti a utrpení

nepoznal jsem přítele svého

nyní zabiju tebe i ženicha proradného.

ozývá se křik ženich útéci se snaží

za ruku dívku zrádnou vede

kočár už práší

stůj! Nikdo mě nepodvede.

vytahuji zbran nabitou

střílím ženich se k zemi skácí

s brašnou rozbitou

lidem se mince vrací.

dívka u něj klečí

slzy neávisti brečí

nenávidím tě povídá

má hlaven míří.

veřejnost se nedívá.

.

plamen zhasíná

dívka do na ženicha svého

naposled se podívá

v tom hromová rána se ozývá

krev se po chodníku rozplývá.

všechna trápení

v srdci navěky zůstanou

pro všechny jsem se stal rudé zjevení

říkali že mě dostanou

za pomstu mou

kvůli které jsem pršel peklem i tmou

duší zdeptanou.

hledali mě ale nejít nedokázali

já v domě na pobřeží

jenž mi přátelé odkázali

čas rychle tu běží

jako já za pomstou svou

misí splněnou.

a já starý osamělí partyzán

vrah bez soucitu k druhým

jež sám ne sebe byl odkázán

ukončil nakonec život 

výstřelem jedním pouhým.

HNILOBNÁ NEVINNOST

znal kdysi tvář

jež skrývala duši

mé lásky očí zář

podstastu skutečnou tuším.

jaké oči jako květ

jaká ústa sladký med

jeké vlasy bouří vyprahlé

její duše pláně rozsáhlé.

v šatech jež blednou

jako ruce co čas přeběhnou

pach jež vůni pohltil

červ co odněkad se vykroutil.

plazí se červ plazí

ze zeleně vylezl

krásu na kolena srazí

když tehdy zalezl.

to krásné se ztrácí

vášen láksou zahořklá

nevinnost se potácí

však se nidky nedočká.

svlékla tvář kůže 

v pláních žádná růže

hnilobná jest nevinnnost

odporná to přitažlivost.

a ted bude život těžký

mělký a nehezký

ošklivost tak zlá není

duši na prach přemění.

zbyde jen vzduch jež plyne

malý červ v děrách hyne

v noci bouře smete stopy

vodou plnit budou se příkopy.

jež tuto noc hnilobný pach

s díry žene se strach

mrtvý se nevrací

přesto svůj hněv převrací.

krása, ošklivost 

tva pojmy, dvě tváře

hnilobná ta nevinnost

dívky jež mámila u polštáře.

TANEC V DEŠTI

Potloukám se ulicí sám

Déšť čistý z nebe dopadá

Zmáčený večer chodívám

Ulicí kde voněl krám.

Kapky deště jsou jak čas

Běží a ztratí se

šeptá tichý hlas

Jako kapky na římse.

Lampy k oknům sahající

V kostelech sobory zpívající

To světlo, světlo kde déšť se krásně leskne

V té noci tiché se posteskne.

Ta vůně, když prach horka přichází

Slunce, jehož paprsky za mraky odchází

Dokola tančím na ulici zmáčené

Dny i noci tony kapek slyšené.

Prší, prší a já tančím

Hudba duchů

S tou vystačím

Prší, prší noc mladá

Na věčnost deštěm krásná.

Každý tanec i krok

Na ulicích deštěm zalitých

chodívám rok co rok

let dávno zmařených.

tančím, já jsem déšť

tančete jako věž

ty kapky jsou slzy štěstí

proto tančím na ulici, podél náměstí.