Autor: Thomson "Maggot" Kavka

DUŠE NEVĚRNÉ HOLKY

S kým zas v noci spala?

Kdo podřezal jí žíly?

Kvůli komu si život brala?

Kdo vraždí lesní víly?

V noci touhy a zklamání

hledá života svého smysl.

Nenajde, smrtí zavání,

smutek zatemnil jí mysl.

Z toho roucha anděla

ji vytáh někdo zpět.

Co chtěla - nikdy neměla,

chybělo jí těch pár vět.

Teď sedí ve svém vězení

a není nic, co by jí pomohlo.

Její temná duše se nezmění,

jako by srdce tlouci nemohlo.

O lásce nikdy nesní,

však v hloubi duše ji chce.

Tak kdo ji opět vězní,

když má zjizvený ruce?

TEMNÝ LES

Při cestě temným lesem

sám nevím, kde jsem.

Jestli krok doleva, nebo krok doprava,

kamkoliv vkročím, čeká mě poprava.

V temném lese s divou zvěří,

kráčím, za mnou lítá peří.

V noci těžko světlo zbloudí sem.

Nikoho tu nezajímá, že měl jsem sen.

Tak kráčím dál v strachu,

že někdo mě sleduje v rozvířeném prachu.

Kroky za mnou nic dobrého nevěstí,

zvláště když dojdu na rozcestí.

Zda jít cestou, co mám rád, bez obav,

nebo zvolit tu, kterou žene mě dav.

Kroky za mnou nutí mě jít,

na rozhodnutí víc času tak mít.

Každá z těch cest má někde svůj konec,

však na každé z nich budu jen odvrženec.

Snad jednu si konečně vyberu

dřív, než se olova nažeru.

Ty kroky už mě dohání,

už zbývá jenom zvolání.

Člověk člověku nikdy nepomůže,

a tak už si lehnu jenom pod růže.

Tak dlouho jsem cestu vybíral,

zas mě někdo vydíral.

Ležím mrtev v temném lese,

nikdo nic neřeší, nic neděje se.

                       ... beze strachu a bez deprese.

REKVIEM

Chci si hrát,

však musím tu stát.

Tak vstaň a chraň

svou smrti daň.

Mám, co mám,

vám všem to dám.

Vám a hrám

se rád oddám.

Mám rád ten hrad,

co nechce znát.

Kdo ví, co zní

v hlavě mý?

Mám žít a dřít

se všema jít.

Vzdám se sám,

vždyť to už znám

Sedím a dím,

že nevidím.

Jedna věc a kec,

že jsem pitomec.

Z oken před rokem

zabil se skokem.

Ležel, bohužel

ho každý přešel.

Muži se naloží

do krvavých kaluží.

Nezváží, naráží

a mě to uráží.

Ten muž má nůž,

tak bodá ho už.

Zaujímá, mě to dojímá,

že nikoho to nezajímá.

Mrtvola furt dokola,

vyplavává u mola.

Nevyloví, než si uvědomí,

prkna se prolomí.

Tam leží, čas běží,

my všimnem si stěží.

Od bodu podvodu

zabili jsme svobodu!