Autor: Antonín Hubík

VYZNÁNÍ OBVODNÍHO LÉKAŘE

Když vidím tvé krásné oči,
zvlášť pak nažloutlá Tvá bělma...
dej mi vzorek krve, moči -
bilirubin to je šelma!

Když Ti úsměv jitří líce,
myslím rovnou na zásnuby,
neb ti zánět okostice
sežral skoro všechny zuby!

Když pomocí stetoskopu
zkoumám, jak Tvé srdce buší,
v mysli tělu hrob už kopu,
ne však nesmrtelné duši.

Paralýza, paranoia,
absťák, schýza, deprese,
buď hned budeš celá moja,
bo si tě smrt odnese!

PLANETAFORA

Tvá hlava je cizí planeta
plná dechberoucích, krásných němých věcí

Má hlava je mrtvý asteroid
panství nakřápnutých bludných hlasů bez podoby

Díky, že ten bludný kámen
může být Tvůj věrný
užvaněný měsíc

HOST

"Povídej, milá sklepnice,
chodí k vám lidi z měsíce?
Jací jsou? Malí? Vysocí?
Koukají tiše do noci?
A pokaždé, když přijde nov,
pomyslí smutně na domov?
Když mluví, je to ryk a džez?
Anebo šepot, noční les?
Plyšový roubík vesmíru?"

"Ty jsi měl dávno přes míru!
Co to tu žvaníš? Plať a ven!
A co ty? Taky ovíněn?!"

...

Letěli spolu - zpitý pán
a zadumaný měsíčňan.