Autor: Čeněk Malík

Stála v dešti. Neviděla dost dobře před sebe. Pršelo a déšť se mísil se slzami. Semkla rty a pomyslela si, lépe než kdyby se mísil s krví. Pokusila se těsněji zachumlat do kabátu, založila ruce a dala se naslepo do kroku. V takovém nečasu stěží do někoho vrazí.
Nebyla se sebou spokojená. Nenáviděla se za slzy, které jí smýval milosrdný déšť. A sama sebe se ptala, jestli se za ně má nesnášet. Byly povolený nebo přehnaný projev smutku? A kdyby neplakala, nebyla by příliš necitelná?
To je ten problém. Kdyby ho na místě zabila, byl by to špatný, velice špatný extrém. A kdyby s ní to, co řekl, nepohnulo ani v nejmenším, nebyl by to také nijak správný konec spektra. To bylo jednoduché určit. Těžké a náročné bylo rozhodovat se blíž tomu mýtickému zlatému středu.
Harmonie a rovnováha, o tom to všechno bylo. Bohužel, pomyslela si trpce, je opravdu těžké hledat rovnováhu ve čtyřrozměrném lidském myšlení. Například zákony, zamyslela se, aby se odvedla od svých vlastních bolestivých myšlenek, každý ví, že vraždit je špatné a je třeba trestat, ale v některých ohledech dosáhnou různá nařízení naprosté absurdity. A kdo ví, kde je střed vah?
Povzdechla si. Zdali jednala v rovnováze, to se dozví tak za jeden, dva roky, až jí doženou důsledky jejích akcí. Malé věci dovedou ničit a tvořit stejně snadno jako velké jen daleko pomaleji.
Teď musí žít. Dá si trochu zmrzliny. Nezáleží na tom, že je zima, jsou chvíle, které vyžadují svou porci zmrzliny za jakéhokoliv počasí.
Nemá ráda rozhodování, ale nemá ani ráda, když někdo rozhoduje za ní. A úplně nenávidí, když nerozhoduje nikdo. Dennodenně je vystavena jednání, které nemá ráda, a nemůže udělat nic, než zatnout zuby, přežít to a odhadovat, jak strašný psychologický dopad to na ní bude mít do budoucna.
Život je příliš složitý na to, aby o něm člověk přemýšlel, napadlo ji a ve světle té myšlenky vrazila do nějakého chudáka před sebou.
Ano, řekla si, když jí nabídl deštník, občas člověk musí přestat přemýšlet. Někdy je zkrátka špatně a někdy dobře, došlo jí, když se usmála na poznámku, že vypadá jako zmoklá slepice.
Ne každá urážka je urážkou, některé jsou výzvou a novým začátkem. Nic není černobílé.