Autorka: Iveta Fajfrlíková

KŘIK

Slyším spousta výkřiků,
vím, že odsud není úniku.
Každý se do mě zabodává jako šíp,
a já pomalu a jistě ztrácím chuť žít.
Bolí mě to jako ostrý nůž,
tak s tím křikem přestaňte už!

Ach ten jekot,
vyvolává u mě brekot.
Ach ten řev,
zní jako raněný lev.
Ach ten křik,
vydávám ze sebe vzlyk.

Vzlykám,
do reality pronikám.
Brečím,
štěstí tím předčím.

Je to tu tak každé ráno,
už jako normální je to bráno.
Večer to ale nepřestává,
to mě hrůza teprve dostává.

Nechci s tím už stávat,
nechci to už jen tak dávat.
Nechci s tím usínat,
nechci se neustále proklínat.
Chtěla bych, aby konec toho nastal,
a aby ten křik navždycky ustal...

POMLUVY

Proč když někde jsem,
tak mě nevidíš?
Proč když tam nejsem,
tak o nikom jiném ani nemluvíš.

Proč když někde jsem,
tak jsem neviditelná?
Proč když tam nejsem,
tak jsem tolik oblíbená?

Cítím se, jak jediná,
jak jediná vlna na moři.
Jsi natolik zákeřná,
můj život se boří.

Stále mi lžeš,
že jsme kamarádky.
Nenávistí žhneš,
jsi jak bouřkové mraky.

Stále se přetváříš,
prý toho chceš nechat.
Takovou bolest mi působíš,
nechceš třeba přestat?

A co mi to říct do očí?
Vím, že to chceš.
Ano, všechno se pak zatočí,
ale jinak se nezhasneš.

Přestala bys mě už pomlouvat,
vždy jak se vzdálím?
Nemusíš mě zrovna zbožňovat,
klidně se spálím.

Tvá slova jsou ostrá.
Jenže jak vím,
jdeš na to z ostra,
snad už pochopím,
že vlna z moře,
a šílená bouře,
jdou k sobě hůře.

ÚZKOSTI

Úzkosti mě svírají,
myšlenky mě sžírají.
Celé se klepu,
už se vidím v depu.

Špatně se mi dýchá,
v břiše mě píchá.
Umírám stresem,
skoro nevím, kde jsem.

Děje se to jen tak najednou,
mé části těla mne neuposlechnou.
Horko se mi valí do hlavy,
napadají mne různé obavy.

Začínám mít zimnici,
co když skončím v márnici?
Nevím, co s tím dělat mám,
co když tady umírám.

Hlava se mi motá,
jsem jak hrací hmota.
Možná tady omdlím,
třeba pomůže, když se pomodlím.

Srdce mi rychle buší,
někdo do mě střílí kuší.
Slzy se mi do očí derou,
mé pocity se spolu perou.

Nikdo by to nepochopil,
i když by se jeden zbláznil.
Prosím, ať už tohle skončí,
jinak s lidmi se rozloučím.