Autorka: Zuzana Osobová

Když prohledával už pátou věž knih, sešitů, poznámkových bloků a časopisů, napadlo ho, že už nejspíš nemá tolik času, kolik ho měl před pár chvílemi a tak se raději podíval na hodiny. Zbývalo mu ještě sto deset minut na to, aby našel tu práci pro profesora, opravil ji, znova si ji přečetl a potom běžel do !SPRÁVNÉ! třídy a odevzdal ji. Sto deset minut je na takový úkol tak akorát, ne? Člověk akorát musí umět s časem a s bělítkem.
Když u toho hledání rozděloval jednotlivé minuty pro úkoly, které potřeboval vykonat, napadlo ho, jestli se vůbec profesor právě nachází na univerzitě. Určitě nacházel. Termín odevzdání byl pátého. A dnes bylo pátého.
Akorát možná... Měl to odevzdat už v dubnu, nebo až v květnu? Stoprocentně až v květnu. V měsíci lásky, kytiček a jiných takových blbostí. Lidé tam přece slavili Valentýn, ne? Nojo, měl by na toho Valentýna někam pozvat svou přítelkyni. Nebo to byl přítel? Na tom z jeho pohledu nezáleželo. Rozuměli si, bavili se spolu, měli společné zájmy, to je to hlavní. Ne nějaké pohlaví, které se stejně dá změnit.
Jak se vlastně dostal od hledání práce v páté věži k přemýšlení o genderu a prohledávání věže první? A jak se mu podařilo se vůbec dostat k lásce a genderu?
Určitě v tom byl systém, akorát mu zatím nedocházel. Tak to bylo s většinou jeho systémů. Chvíli trvalo, než mu došlo, jak fungují. A tou dobou už ten systém většinou nepotřeboval a snažil se rozluštit jiný systém, který mu ještě nedocházel. Ale jednou... Jednou je všechny pochopí a jeho život bude dávat víc smyslu než to, jak funguje mikrovlnka.
On má přece ve všem systém. Akorát ho zatím prostě... no... ještě nechápe.
Nad čím to přemýšlí?! Vždyť mu zbývá akorát sto dvě minuty a dvacet vteřin na to, aby našel práci, opravil ji a poté ji co nejrychleji odevzdal svému profesorovi.
A on je teprve u první věže knih! Kde se mohl tak moc zdržet?!