Autor: Klára Jiráčková
ZMRAZILS HO SVÝM POHLEDEM
Ležím ve tmě a v ní vidím oči tvé,
které jsou jak samotné hvězdy zářivé.
Vidím v nich radost a smích,
stejně tak jako v očích mých.
Vidím tvé oči barvy hořké čokolády,
když společně debatujeme nad hrnky horké kávy.
Ústa máš roztažená do úsměvu
a z tvých slov jde cítit něhu.
Ta slova jsou plná poklidu a lásky
a přitom mi za ucho zastrkáváš sedmikrásky.
Nad námi se rozprostírá blankytně modré nebe
a já jsem ráda, že stojím po tvém boku – hned vedle Tebe.
Čas postupně plyne a kvítí na louce vadne,
pár kapek deště na mé ostré líce padne.
Kapky jsou jako mé slzy tekoucí mi po tváři
díky ve tvých očích pohasínající záři.
Otočíš se jinam a pohlédneš na ni,
na svou novou budoucí paní.
Mé srdce je svíráno pevným studeným ledem,
to ty - zmrazils ho jediným svým pohledem.
---
MÉ SRDCE BIJE NA POPLACH
Ozvala se velká rána,
náhle slyším zvonit zvon,
na parapet sedá vrána
pozorujíc z něj ten shon.
Tlupa lidí, všude chaos,
a náhle v davu tebe zřím,
po dlouhé době zahlédla jsem Tě až letos,
Pohled svých očí nasměruju k tvým.
Ty mi můj pohled opětuješ,
najednou opouští mě všechen strach,
cítím, že tu pro mne vždycky budeš
a mé srdce proto bije na poplach.
---
CHCI TI SBOHEM DÁT
Známe se již notnou chvíli
v mém srdci svoje místo máš
však nedošli jsme k svému cíli,
na výběr mi nedáváš.
Konec zdárný už byl na dosah
avšak utekl nám o vlásek.
teď tu lásku zkouším z hlavy dostat,
její smyčka utahuje se jak opasek.
Mučí mě stále čím dál tím víc,
nemůžu v noci klidně spát.
já už to nedokážu, musím Ti říct,
že chci Ti sbohem dát.
Dát sbohem Tvým očím v barvě hořké čokolády,
pohnout se z místa a jít dál,
doufat, že nepřestaneme být alespoň kamarády,
mé srdce však v obou případech svírá žal.
Měla jsem Tě ráda a stále mám,
to je vše, co o nás vím,
láska k Tobě mě ale nenechá jít dál
a já nevím, co s tím.
Sbohem Ti dát, toť možnost jediná,
ať můžu v noci zase klidně spát,
láska k Tobě byla čistá a upřímná
doufám, že i Ty měls mě aspoň trochu rád.