Autorka: Eva Novotná

ILUZE

Zvon se rozezněl
v srdci a duší mé.
Nutí mě vstát,
bojovat a vyhrát,
nevěřím si.

Jsme jako šelmy,
jdeme si po krku
a Proč ?
Čekáme slávu…
To já nechci.

Prosadit se
bez podvodů -
lze tuhle cestou vzít ?
Můžeme roztáhnout křídla,
nebo jako trpěliví
k cíli pěšky jít.

Říká se ,že úspěch je tvůj
a stačí si ho vzít...
Nevěřím, ať je můj, či ne,
budu pro něj dřít.
Prý budoucnost bude
taková, jakou si ji vysním…
Jedna velká lež,
iluze.

Sny se plní, mocní páni,
ale ne samy od sebe.
Bez dřiny nevyroste
vysněné sny jak kvítí,
musíme si věřit
a silní být.
Pro dětské sny
slunce nesvítí.

Proto místo zbraní
pozvedněme mysl,
přicházejí totiž dny,
kdy snít nestačí.
Zesilme vůli svou
jako štít proti zlu.
Proto zatni pěst,
je čas plnit si sny.

CESTY

Stojíme na rozcestí
mezi dobrem a zlem,
jen na nás je,
jaký osud
promarněný, či láskyplný
si zvolíme.

Někdo si vybere levou cestu
plnou egoismu
a hýčkání sebe sama.
Vše, co dělá, slouží
pouze a jen jemu.

Je tohle správné ?
Marně se ptám.
Dělat vše pro sebe
negativní výsledek má.
Dříve či později
zůstane nenáviděn
a pravděpodobně sám.

Někdo si vybere pravou cestu,
která též nemusí být správná.
Mít vždy úsměv na tváři,
dělat vše pro druhé
a sem tam sklidit
sladké ovoce vděku.

Zlí lidé brzy začnou
vaši snahu zneužívat
a budete pouze jen dřít
za jedinou odměnu,
což budou výčitky
kvůli pomalému tempu.

Tohle se mi nezdá správné
nechat se trýznit kvůli povaze
tak milé osobnosti,
která nám byla dána,
ale co dělat ?

Lze se vydat prostřední cestou,
která má prvky
z dvou předchozích.
Někomu se tato cesta zamlouvá,
ale je tato cesta ta vyvolená ?

DUŠE A SRDCE

Neplakej, příteli rudý,
marně se obviňuješ.
Sám to víš
jací lidé dokážou být.
Vím, že se často ptáš,
asi v nich bijí
tvoji bratři
a sestry laskavé.

Nenadávej si,
prosím…
Byl jsi zlomen,
a tak to nemá být.
Věř, že nemá.

Neuvěříš mi,
ale ne všichni
z tvé rodiny velké
jsou jako ty.
Nejsou tak laskaví,
trpěliví, či silní
jako ty můj nejdražší.

Můžou být zlí,
krutí nebo plní nenávisti.
Sice byli sladcí a milí,
ale život k bratrům tvým
nelítostný zřejmě byl,
nebo ne ?

Sami se rozhodli,
tak už se netrap,
prosím, příteli rudý.
I moji známí chybují.
Jsou lehkomyslní,
též takový bývám,
proto neplač, příteli.

Bude líp,
věř mi,
nikdo zemřít
sám nechce.
Tak nezoufej a pamatuj si,
že jsme jen ty a já.
Duše a srdce.