Autorka: Veronika Kachlová

NA OKROVO

Odlétali v dáli,
řítili se časem, který nakreslil jim Dalí.
Co mu za to dali?

„Časem řítili se,
zpomalili, pak zůstali za obzorem viset,”
stojí v letopisech.

Viset za obzorem,
spíše možná viset nad ním, vzato kol a kolem.
Ožít jako golem.

Na co mě ptali?
Je snad nebe bezhvězdné, či nás jenom zrak šálí?
V dáli odlétali.

NA ŠEDO

S náladou brzkého rána,
spěchá dlouhou ulicí,
není přímo nevítaná,
přesto nadbývající.

S dopisy od milých známých,
ledabyle vykročí,
myslí na ta slova na nich,
nebijí snad do očí?

S vlasy spletenými v copu,
cítí sílu oblohy,
spraví od kabátu klopu -
den nebude ubohý.

NA RUDO

Zrnko písku, záblesk v moři,
vlastní malé světy tvoří.
Jak nám pod rukama plyne,
čas je ve skupenství plynném.

Proč jsou krásné pavučiny?
Bez důvodu, bez příčiny.
Jak nám pod rukama mizí,
čas je pro nás dosud cizí.

Letní bouře, silné hřmění,
celý vesmír někdy mění.
Jak se pod rukama svíjí,
zapříčiní tragédii.