Autor: Timofej Golev

Narozeninový

Čistota splývá s barevností těl,

Bůh ví, a Přec je stále mlád,.

Nad vlastní základy dát štěstí na příděl,

Však lidskost v krvi má svůj vlastní protiklad...

Ať sebevíc je čas nad prostou skutečností,

bytí už dnes se stává zlomem bez vazu,.

Tváře jsou groteskní a plné celistvosti

jak horník hledající kámen úrazu.

Člověk se hájí tvrdošíjnou křečí,

víc mu už stačit přece nemůže,.

Vyváženost svou přirozenou péči

Skrývá jak valentýnka bez růže.

Stáří je nestálostí roků, měsíců, a dat

Kdy vše do sebe s věkem

začíná

Propadat..

---

Inflační

Bůh selhal... a teď kdo za to může?

i kostely už neslouží své dávné úloze.

Lid chodí se dnes modlit a zbaviti svých tužeb

do obchodů, když vidí cenovky na poloprázdné výloze.

Ač jenom dnešních starostí se zbavit stačilo by všem,

jak připravit se na budoucnost? Odpověď je prostá:

stačí jen vykonat pár školních reforem

ať děti se hned v první třídě učí násobilku do sta.

A tak když člověk zjistí, že u baru teď Cola stojí třicet pět,

chybí mu korun pár, čas sne a ne se vrátit,

číšnice prozatím ho kárá, ať tedy dá co má a s půjčkou přijde zpět

kdo ale bude ochoten to ze své kapsy zplatit?.

Já ale dlouho neváhal a mistrovsky hned přišel na kloub tomu:

řekl jsem "dobře, děkuji, co skončí akce tak těch 5 korun dodám hned",

pak běžel na metro, hned nased, a jel domů.

---

24_34(#12)

Jsi jako vějíř v volném letu

Tvá slova křehká jako ranní jas,

Jsi duše předem strženého květu

Obrys a stín všech nepoznaných krás,

Jak čirý diadém pod perspektivou noci,

Pro vlastní lesk ve vzduchu schovaný,

A ruce volné příkré vlně moci.

Jsi lidská víra v hloubi poznání.

Jsi hravá marnost v uplynulém čase

Ve kterém pro touhu by stálo za to žít,

A přec by musel být tvé kráse

Roven můj rozpolcený cit.

Však v něčím srdci pevným vzporem pěje čas,

A mé-li je?

Mně stačil by jen hlas,.

---