Autor: Timofey Golev
(bez názvu)
Petriho misky jsou obrazem moderního
tvůrčího ducha
Organika rozleptávající své okolní
prostředí chladným důrazem
na banalitu
společenské integrity.
Změť navzájem propletených
těles s zasklenou pokožkou
v nás rozehřívá vzácnou světelnou hru vybíjející zrak.,
když se nakonec poslední zbytky záře vnítily
do pevných vnitřností malého
oblázku,
marně jsem ho kladl do rukou
každého nevidomého
průchozího.
V tvých očích jsem se ještě
nikdy nezhlídl.
---
Slepičí autokracie aneb Turistou Kralupům a Kralupami turistům
Existuje-li na světě místo
bývavší posvátnou zahradou Edenu
které se Bůh vynasnažil co nejlépe zakrýt
a nechat lidskosti napospas –
jsou jím Kralupy nad Vltavou.
Nastal-li ale čas
ve kterém se Bůh Doopravdy zmýlil –
přirozeným výsledkem by bezpochyby
byly Kralupy nad Vltavou.
Mýlil-li se tak v nás, lidech,
pro svátost navěky vyhnaných,
toužíce smyslu nabírat
a tvořit výhradně bez něj,
měl zprvu sdělit Jaroslavu Seifertovi
jaké to je doopravdy –
Býti básníkem.
Mýlil-li se však někdy Seifert
bývaly by Kralupy
nikdy neexistovaly.
Nezponav smysl ani umění existence,
Básnění, Boha, a civilu nesmyslna,
mé stopy nikdy by nestály na půdě
všude přítomného centra klamavé,
tím víc však opravdové,
nezpochybnitelné, a božsky štědré
krásy.
---
Hon bytí na snesitelnost
Meze
dokořán
pokřiveny dechem.
klus stesku po radosti
prut zpoza navijáku
ticha.
Roznítí, zapálí a uschne
napořád..
to moře cizoty a cyklu obyčejna.,
Na věčné zdání
nechoď dřív
než samo pomine.
Kdo jiný by si s tím chtěl zahrávat?
Čí struna ryje hloubž,,
Ta rudá bere dech
dřív než bys stačil sát…
Dlaň daně klene se, vůči sobě sama,
to explicitno! Vrhem
kdys bývala
tvá slova.
Dnes nemlčí Nic.,
Láska jen vysetá
a rozum podél klíčí
až sucho všaď se prolije
kanystry proleželých múz.
Nám klouže z víry pach,.
Jsme víc než opium
jen strach.,
Ať žije Cruz.
---