Báseň - díla

Přihlášení

Registrujte se

Autor: Antonín Bartůněk

Takhle žiju

 

Chcíplé vzpomínky

a chcíplé svědomí

vytržené zpod barevných triček

zdobí aleje před mým domem

 

Odhozený vajgly

a kousky shnilého ksichtu

září svojí necudnou zrůdností

na oltáři zelené trávy

 

Paruka radosti

spí na mojí děravé peřině

Z průsvitných záclon

dělám si běžné oblečení

 

Sekačkou sekám

nánosy úšklebků

a podlost v úsměvu

stírám z hrníčků na plotu

 

Den střídá noc

a temnota světlo

Týden pluje k roku

a takhle stále žiju

---

Svědomí

 

Nepamatuji si kdy bylo naposledy takové ticho

tak tiché a tišší nežli nic

tak krásné jako pohlazení po duši

a přitom jsem v tom tichu slyšel hlas

 

Hlas sám sebe... vlastní tón řečený vlastním jazykem

V zrcadle spatřil jsem sebe

Procházím se po prázdném bytě

ale někdo nebo něco je tu se mnou

 

Smrdí spravedlností když kolem mě projde

Možná ho snad znám

anebo taky ne

Známý může být i neznámým

 

Já upřímně ani nežiju

ale snažím se tu být

Západ slunce je pro mě probuzením

a východ slunce mým spánkem

 

Proč mě nikdo nepohladí?

Já vlastně nikoho nepohladil

Proč mě nikdo nepolíbí?

Já líbal jen sám sebe

 

Mluví na mě a já mu nerozumím

Na balkóně kouřím - je někde tady

V hospodě piju - je stále se mnou

Zavřu oči a pořád ho cítím

 

Nevím proč si vybral mě?

Proč mě doprovází na každém kroku?

Proč mě to tak tíží?

Proč mi vše připomíná?

 

Protože

je

to

SVĚDOMÍ

---

Kanálová romance

 

Nářek kanálu

Bortí se pod nánosy vody

pod nánosy pravdy

pod vrstvou tvých citů skřípou i samotné kanály

 

V kanalizaci vrtí se potkani a krysy

narozeni v černočerné temnotě

žijí a milují se

Šplouchání nožiček v kalužích

a mlaskání nad popelnicovým jídlem

je jejich symfonie

 

Zubní pasta stéká do kanálu

Je podvečer a je to tu zas

ty a já řešíme kanálové dilema

v monologu naše životy umírají

máme postelové poruchy

 

Kanály řvou

kalná voda bere za kliku

dveří k zářivému úplňku

k naději ocelových mříží

k prosbě jednoho studeného zrezlého kanálu

 

Zbytečně zde sklání hlavu

před každičkým tvorem

Jeho ústy proniká denní bolest a kal

a v jeho útrobách mění se v pach

Je hodný - on není zlý

 

 

Stýská se mu po pohlazení

Něžná slova zná jen

z odplavených stránek romantických knih

Lásku nepoznal

A ptáte se po čem on tak touží?

Po KANÁLOVÉ ROMANCI

---