Autor: Lukáš Matouš

Jezeří

I

Obloha barví se do blankytu,

vrcholky hor vykukují z ranní mlhy,

jež se pomalu začíná rozplývat

ve vodách měsíční krajiny

Ztichlými chodbami zámku

prochází zástup duchů,

kteří roní slzy plné bolesti

a ptají se, kdy vrátí se ten svět,

jenž před tolika lety opustili

Otrávené stromy počítají letokruhy,

které se nikdy nevytvoří –

dlouhé roky již nerostou;

zato kývají se do rytmu meluzíny,

jež odnáší spadané listí

obalené jejich smůlou zlatavou

Šedými ulicemi projíždí první tramvaj –

je čas vstávat!

Sedačky objímá stovka mozolů

a další chladí se u madel:

příští stanice hnědouhelné doly

Hodiny odbíjí pátou,

je tu nový den.

Za zvuku drceného kamene

poletují vzduchem zrnka prachu:

koně v ohradách začínají kýchat

II

Hodiny odbíjí pátou,

den chýlí se ke konci.

Za zvuku umíráčku

poletují vzduchem zrnka pylu:

lidé ve městech začínají kýchat

Šedivou krajinou projíždí poslední tramvaj –

je čas spát!

Ve voze klíží se stovka očí

a další je již zavřená:

příští stanice citadela

Otrávené květiny počítají květy,

které se nikdy neotevřou –

dlouhé roky již nepučí; 

zato kývají se do rytmu meluzíny,

jež nadnáší povadlé listy

protkané žlutí a hnilobou

Ztichlými chodbami zámku

kráčí znavený průvodce,

který při pohledu na mrtvou zem

přeje si, aby se vrátil ten svět,

o němž již tolik let vypráví

Obloha barví se do purpuru,

vrcholky hor hřejí poslední sluneční paprsky,

jež začínají se pomalu rozplývat

ve vodách měsíční krajiny

---

Dopis

přišel dopis

zčistajasna

teď leží mi na stole

zalit rudou pečetí

a já váhám

zdali jej otevřít

neb spolu s ním otevřu

i Pandořinu skříňku

jež měla zůstat

navěky zamčená

kapky tekutého smaragdu

padají na 

r o z p í j e j í c í 

se písmena

a topí je v mokřinách

navlhlého pergamenu

jenž se mne svými řádky ptá

— po takové době?

a já mezi ně vpisuji

— navždy

svíčka již pomalu zhasíná

však já stále přemýšlím

jakou chuť mají mé slzy tentokrát

možná všeho

snad jen úlevy cítím

trochu více než obvykle

už je po všem

---

Návod na coming-out

zahrada

světlo praskajících polínek

háv stříbrného kouře

vůně květů trnovníku

ty

a

já

má mysl

v ní schovaná myšlenka

opustit stín hluboké tmy

překročit Rubikon

rozbít okovy pouhým

slovem

dotykem

objetím

...

čímkoliv

touha

vkročit do neznáma

za cenu neúspěchu

vyhnout se přitom

pichlavým ostnům

jedovaté skalky

nutnost

opatrně našlapovat

krok za krokem

balancovat na vratkém mostě

už jen kousek

raz

dva

tři

teď!

nádech

slovo

otázka

odpověď

porozumění

úleva

objetí

díky!

---