Autor: Jakub Šmatlák

moskva

moskevský vazal

moskevský mezek

limetku a zázvor přidej

geopolitické problémy je radno

řešit nad skleničkou vodky s brusinkou

při lovu srnců v lánech

bez povolenky

kradl, pil a všechno zapřel

leccos si jen vymýšlel

žaloby podává, žaloby dostává

zatykač na ně vydej

---

proud

a tak když plují slova vzduchem

            ztrácím pojem o tom kým jsem

                        a utápím se v neúprosném proudu

                                  dějin který vláčí mé mrtvé tělo

                                             mysl však pluje po hladině 

                                    lapit poslední nádech se snaží

                        zachránit zbytek mého já

       které ztratilo tvar

 jen krvavá hmota

       spojená slzami

              spojená strastí

                    utrpením

                              teď

tehdy jsem pochopil

že je čas se posunout

---

bravy

Barvy si na předním skle hrají,

mihotají a plynou bez ustání

zaslepují zdravý čirý rozum

a chvátají pryč z mých zorniček.

Plynou planoucí plameny noci

ztrácejí se a noří z hloubek tmy

hladí mou tvář něžně, by s láskou

utěšují neklid v mých očích

Pohledy vzad do budoucnosti

chrání mne přede mnou samým.

Kráčím ulicemi noční chladné Prahy,

štiplavé jazyky prosince mne olizují.

Tiše křičím – vidím prvně sníh,

zdráhám se a jen cítím chlad,

stříbřité odlesky ve svitu měsíce

cítím že jsem ještě mlád

Hloupý ten, kdo nabízí

hloupější, kdo nebere

Vše aspoň jednou zkusí se

na lámání chleba ještě dojde.

Vločky padají do celofánu,

vločky první zkázy znám

střípky, větve, plody zla

Hromadí se v mém okolí.

---