Autor: Kateřina Káplová

Smysl

Koloběh života může být zmáhavý,

pokud je života majitel váhavý.

Jednou jsi nahoře a jednou dole,

tak zastav se už v tom kole.

Jestli chceš z něj radost míti,

musíš každou drobnost zříti.

Ranní rosu, teplý vánek

i pohodlný ranní spánek.

Slunce, které hřeje tvoji kůži,

i na zahradě kvetoucí růži.

I zpěv ptáčka drobného,

i úsměv přítele milého.

To všechno ty musíš vidět,

pak ti nebude nic chybět.

Vidět maličkosti dobré je,

pak i ta maličkost u srdce zahřeje.

---

Ráno

Paprsky slunce dopadají na tvou tvář,

nečekalas tak brzy sluneční zář.

Z oken vane teplý vánek,

tím horkem narušil ti spánek.

Oči probudíš, nohy protáhneš,

okno zavřeš, závěs zatáhneš.

Ptáci už venku dávno skotačí,

tvoji chtíč spát trochu potlačí.

Ležíš, oči zavřené máš

,, Ještě chvilku „tiše zašeptáš,

Však už je tady nový den

a ten předchozí byl jenom sen.

---

Vina

Převalím se tam a zpět,

tu a tam nic nevidím.

Ještě pořád se hýbe svět,

tak jak to že ho necítím.

Ticho a tma se okolo točí,

v rohu černá potvora.

Slzy můj polštář močí,

je to stále dokola.

Tu vstávám a hlesnu,

nech mě být ty stíne.

Svou odvahu klesnu,

a on se zdvihne.

Tak ležím dál ve tmě černé,

oči se mi svírají.

Ty chvíle ticha jsou perné,

když do srdce mi zírají.

---