Autor: Veronika Bunešová
Co je důležité pro lásku
Mívám jednu otázku, co je důležité pro lásku? Pro lásku je důležité, když jsou štěstím prolité, a láskou prožité, životy dvou lidí, kteří na ní to krásné vidí. Jejich láska je jako trám, když jeden druhému říká nahlas, jsem rád, že tě znám, moc tě lásko rád mám a nikomu tě nikdy nedám, to ti na mou duši přísahám a jejich láska trvá na věčný čas. Zkrátka že je pro mě vším, co může v životě mít, země, slunce, oheň a dým, právě s kým, si svůj život žít, každý den představím a nikdy tě neopustím. Právě o těchto lidech, vypráví se tento příběh, který je svatební cestě, kdy ženich dá pusu nevěstě. Také si oba dají prsten, který je slibem doprovázen. Že v dobré i zlém době, budou držet při sobě. V dobrém i zlém době spolu žijí a srdce jim obou bijí. Jak krásné je být milován, láskou spoután a přikován. Láskou se jako pták dát nést a nechat se jí za ruku vést. K tomu když se rádi mají a ruku svou za to do ohně dají. Když se jich vztah, nepromění nikdy v krach a v samotný pouhý prach. Také když láska kvete jako poupátko a když netrvá jen nakrátko, když se jim zakrátko, narodí krásné a zdravé děťátko. A jsou spolu v dobrém i zlém a lásku si nosí v srdci svém. Zkrátka když je potká osudová láska, která je omotá jako páska. Když je nic nerozdělí a jsou spolu veselí, až po celý svůj život a váží si všech hodnot. Láska je o dvou, kteří pro lásku svou, až na kraj světa jdou a spokojení spolu jsou. K lásce patří obětí a doteky, je krásné když láska vydrží navěky. Když po ní každý den co den, nejsou hezké vzpomínky jen. Těch hezkých vzpomínek pár, na lásku kterou kterou spálil žár. Růže jsou jako krev rudé, co po lásce až tu nebude, uvadne zůstane a zbude? Potom zbude jen stesk a žal, na toho kdo mu sbohem dal a koho tolik tak miloval, svůj čas mu věnoval a svůj život mu obětoval. Někdy v lásce zažívá plno ran, kdy je od toho druhého zrazován a najednou je nemilován. Když je lidé zamilovaní tak je trošku vygumování. Okolo se sebe svět nevnímají a milostné psaní si posílají. K tomu dělají psí kusy a dávají si na tvář pusy. Také si každý chce v lásce přát, ať je láska nikdy nepřestane hřát, ať nikdy nezažijí pád, ať má jeden druhému napořád rád a nechtějí si sbohem dát. Láska je někdy totiž jako bodláčí, které jako růže bodá a píchá, když v ní miluje jen jeden to nestačí, důležité je když jeden pro druhého dýchá. O lásce básník popsal svůj blok, s tou básní, která má plno slok, o tom dva se spolu rádi mívají a na sebe se zamilovaně dívají. Také o jak se navždy milují a z maličkostí se oba radují, spolu celým svým životem plují, jako dvě bílé labutě který vedle sebe stojí nehnutě. Krky mají dlouhé až do nebe, spojené a dané vedle sebe a říkají miluji jen lásko tebe. Láska kvete jako kvítí, na cestu životem jim slunce svítí. Láska je kov, který si každý střeží, ve kterém na věku vůbec nezáleží. Když jsou staří, tak to nevadí, milovat se mohou jak mladí, tak i ti, kteří jsou staří, důležité je, že mají rádi a že se jim ve vztahu daří. Že nejsou spolu v hádkách a všechno jde jak po drátkách.
---
O životě
Život není to, co chceme, ale to co máme
a každé překážky v něm společně překonáme,
není dobré, když se bez boje vzdáme. Život jednu nezodpovězenou otázku mívá
a tou je kolik času nám tu zbývá.
Než překročíme svůj časový limit,
kdy z tohoto světě musíme odejít,
proto bychom měli na plno žít.
Proto aby se nám dobře žilo,
a dobře nám bylo,
musíme se radovat z maličkostí,
ulevit hlavu od starostí.
Každodenní stres,
strčit do kapes.
Tak už to v životě chodí, člověk zemře nebo se narodí.
která nás občas pořádně zmáhá.
Dá se překonat s láskou a s přátelstvím,
s radostí, s úspěchem, se zdravím a se štěstím.
Každý z nás žije jiným životem
a jde za jinou touhou a za jiným snem,
než ti odlišní a jiní,
ale dělat dobré věci, které za to stojí přeci, nás všechny dobrými lidmi stejně činí
a také máme to stejné, že žijeme každým dnem.
Každý z nás je z jiného těsta
a každého vede životem odlišná cesta.
Důležité je dojít po té cestě až k cíli
a neztratit u toho odvahu a plno síly.
To důležité z toho však plyne,
že každý z nás umí v životě něco jiné. Každý z nás přišel na svět,
s tím, že nemůže vše umět.
Zkrátka každý z nás jsme originál
a chyby, které děláme nás posouvají pořád dál. Chyby děláme proto, abychom se z nich ponaučili
a příště se jich už nedopustili.
Co je to samotný život,
proč v něm prolijeme pot
a prochodíme plno bot.
hrdě a statečně se s ním rvát a prát,
rány přijímat a brát
a nikdy se v něm nesmíme vdát.
Život je hra a my jsme hráči,
stateční bojovníci a rváči
a ne žádní sráči,
kolikrát nás dovedl k pláči. Ale i přesto v něm nikdy nepadneme, nýbrž vždycky povstaneme.
Život je takový velký div,
ve kterém je každý z nás jen jednou živ.
Život se řídí životem a smrtí,
která nás vždy na kolena zdrtí.
Zvláště je to ztráta veliká,
která se nás na psychice dotýká,
když je to smrt člověka,
kterého rádi máme
a na kterého i po smrti rádi vzpomínáme,
proto mu kytici na hrob dáme.
Také je důležité k životu,
abychom byli naladěni na tu správnou notu
a poučili jsme se když uděláme nějakou botu.
Také život není, to si přejeme
a to co právě my chceme,
I když o to usilujeme,
to co se stalo změnit nemůžeme.
To co se stalo nelze zpět už vzít
a k tomu to nejde jen tak obejít,
protože to navždy v paměti zůstane zapsáno
a nikdy z ní nezmazáno,
v ní také poznamenáno.
A bohužel zpět to nevrátíme
a lásku, zdraví, štěstí si nekoupíme
za peníze žádné,
také v životě jsou věci řádné,
které musíme dodržovat,
nesmíme je porušovat
a na veřejnosti se slušně chovat.
Také jsou v něm překážky zrádné,
které překonat není vůbec snadné.
Mnohdy nás to stojí úsilí,
když k nám život zrovna není milí.
V životě se můžeme také dostat do krize,
když nás v MHD chytla revize,
my jsme na černo jeli
a lístek zakoupený jsme neměli.
Danou částku musíme zaplatit
a do patnácti dní uhradit.
---
KAREL IV-OTEC VLASTI
Karel IV se 14. května 1316 narodil, plno významných budov založil a plynně pěti jazyky hovořil. Hovořil latinsky, italsky hezky, také německy, francouzsky a česky.
Známá je jeho budovatelská činnost,
kdy nechal postavit Karlův most, který vede přes řeku Vltavu
a vydrží i velkou záplavu. Je odolný a kamenný a z cihel a z vajec postavený.
Původně se jmenoval Juditin a Karel byl Jana Lucemburského syn.
Také Karlovu univerzitu, na které studenti studují tu. Také nechal postavit dát, Karlštejn- středověký hrad. Hrad Karlštejn v roce 1348 byl založen, zaujímá mezi hrady výjimečné postavení, byl vybudován Karlem IV. sloužil pro klenotů uložení, stavebně byl hrad v roce 1365 dokončen. Jako Václav přišel na tento svět, díky němu česká země zažívala rozkvět.
Přezdívalo se mu Otec vlasti, díky němu lidé nezažívali strasti, nýbrž jenom samé slasti. Za jeho vlády nebyly žádné boje, války a nepokoje. V samotném městě Praze se lidem žilo blaze.
Tento významný král,
který se původně Václav jmenoval,
při biřmování Karel po strýci přijal,
ten ho ve Francii vychoval
a francouzsky ho vzdělával.
5. dubna roku 1355 se píše,
kdy se stává císařem Svaté římské říše.
V letech 1333 až 1349 byl moravský markrabě a v letech 1346 až 1353 lucemburský hrabě. Karel IV byl na středověk, velmi vzdělaný člověk. Byl 2. září 1347 na českého krále korunován, je za nejvýznamnější osobnost považován. Také měl moc rád rytířské turnaje a pokaždé bylo jisté, že vyhraje. Když 62 let měl, tak zápal plic onemocněl
a 29. 11. 1378 zemřel.
Toho to významného krále, lid pochoval v katedrále, svatého Víta, kde je lebka sv. Václava ukrytá.
A je široké veřejnosti, přístupná k jen k příležitosti, v Den české státnosti.
---