Autor: Martin Hublar

Prázdným vlakem jedu tam kde 

stejně nejsi

Stromy ani vzdáleně krásnější než Ty

jsou tu

Dává to smysl

Když zvedneš ruku roste zlato

Když pláčeš teče potok pomaleji

Snad nepláčeš to je jen tak

jako že jako

Stromy ani vzdáleně neumějí

to co Ty jistě umíš

Co o tom vím

Snad jen že nemám ani

v nejmenším zájem

vymazat si Tě z paměti

Vždyť ani nejdeš vymazat

jako nájem

---

Pletu se a nevím

Perličkovým bych 

Ti chtěl

ale nevím

Na dvoře perličky zobají zrní

bez otázek

bezbranně

Jsou přitom zdánlivé

jako Ty

Čumím bezradně na dráty

když platí že místo nich

chtěl bych vidět Tebe

což se nedá vyvrátit

třeba se plést se 

senem či bez sena

Když tu nejsi 

slunce sténá

Třebaže neví že to není krásnější 

než Ty

Odpusť prosím že bych Tě chtěl

Perličky zobají jetel

---

Byli Všichni svatí

Všichni směřujeme k nebi

i Ty

I já tam směřuji

Ačkoli mám pocit že tam jsem 

neboť jsi tu Ty

natuty

Chtěl bych Tě hladit na boty 

nebo nad boty

Promiň 

že mě nenapadá nic

lepšího než toto debilní

Vždyť je to s Tebou 

jako v nebi

---