Autor: David Seltenreich

Paní Nováčková seděla zadumána. Hluboce zadumána. Velmi zadumána. Hluboce a velmi
zadumána.
Pokud zítra dám Mařence k obědu husu, tak nezbude na neděli. Ovšem pokud ponechám husu na
neděli, nebude zde již v tu dobu na oběd Mařenka a husy bude škoda. V takovém případě bych ovšem
mohla husu dát až na další neděli, kdy přijede Pepíček, ten jí má moc rád. Tak to bude asi nejlepší,
husa až na příští neděli.
Jenže co dát zítra Mařence na oběd? Ten její toho vždycky sní. Mohla bych udělat bramborové
placky. Ale to by mu asi bylo málo. Taky bych mohla udělat svíčkovou, babička Pantůčková mi ji
slíbila. Jenže to bych musela mít nové koření, které nemám, a do města se dostanu na nákup nejdříve
v sobotu. Dneska je čtvrtek a Mařenka odjíždí zítra po obědě. Ale když seženu v sobotu nové koření,
tak vlastně mohu dát svíčkovou na neděli!
Jenže v neděli jsem tu sama. Nikdo nejspíš nepřijede, tak co bych se camcala se svíčkovou, tolik
práce s tím je a spoustu nepořádku to nadělá. V neděli budou nejlepší bramborové placky, mně to
postačí a nikdo si stěžovat nebude. Ale co se svíčkovou? Mohla bych ji dát další neděli Pepíčkovi,
jenže ten ji moc nemusí. Ale ona zase nemůže moc dlouho čekat, protože by se jinak zkazila. Už včera
mě Pantůčková uháněla, ať si ten flák masa vezmu, že jinak se to zkazí a bude toho škoda. Takže
svíčkovou udělám Pepíčkovi… Ale ten se bude zase zlobit, vždyť on to chudák skoro nejí. On by si
dal tu husu.
Ale mohla by třeba na neděli přijet Marcelka, když ji pozvu. Ta má svíčkovou moc ráda, určitě by
nepohrdla. Jenže kdoví, jak to s Marcelkou je. Ta na mě, holka, už moc času nemívá. Takhle se chovat
ke starý mámě. A přitom já bych jí svíčkovou udělala, jéje, ta by se měla jak v ráji, holka jedna.
Ale na neděli už vlastně mají být ty bramborové placky, žejo. Tak co takhle jednou nebrat ohledy
na toho Mařenčina a udělat je zítra? Jo, to bude nejlepší, v neděli pak svíčková a další neděli husa pro
Pepíčka. Anebo obráceně? Co takhle zase pro jednou nebrat ohled na Pepíčka, dát mu příští neděli
bramborové placky… anebo svíčkovou? A co pak s husou? Tu dát zítra? Ale vždyť já stejně nemám
zelí.
Panenko Mária, vidíš to? Jaká já mám stará ženská s tímhle trápení? Já už bych v tomhle věku měla
sedět někde na pařezu a koukat na mladý, jak se ohání, ale já abych se vždycky camcala s tímhle…
V tu chvíli bylo posvátné ticho panující v její komůrce narušeno, když dveře otevřela Mařenka.
Čerstvě nalíčená, v nových šatečkách se smála od ucha k uchu a volala:
„Mámo, tak my se nakonec rozhodli jinak, my pojedeme už teď, musíme být navečer ve městě, on
tam má totiž nějakou důležitou schůzi, o který se ale dozvěděl až dneska. Je to všechno šlendrián, viď
žejo. A my se TAK těšili, že tu s tebou pobudeme ještě do zítřka. Tak se měj pěkně, papa,“ políbila
matku na tvář a měla se k odchodu. Když však viděla stařenčinu mrtvolně bledou tvář, nedalo jí to a
zeptala se:
„Mámo, co se děje? Však my zase za měsíc přijedeme.“
„A nechcete dneska aspoň počkat na oběd?“ zasípala stařenka. „Udělala jsem guláš.“
„Promiň, ale to nepůjde, nestihli bychom to. Tak ať tě tu vlci moc neokoušou, zatímco budeme
pryč.“ Zasmála se rozpustile a zabouchla za sebou dveře, neuvědomujíc si, jakou tragédii nyní
způsobila. Pak už bylo slyšet jen startování auta na dvorku a za chvilku byli pryč.
Paní Nováčková zasykla bolestí. Srdce jí začalo divoce bušit, ve spáncích se jí hromadila krev,
hlava jí třeštila, ruce se klepaly, tělem zmítala zimnice.
Co s gulášem?!! Co teď s gulášem?!!! Co mám prokristapána udělat s tím gulášem?!!!! Panenko
Mária, poraď nebohé ženě! Smiluj se nad hříšnicí! Co já komu provedla?!
Několikrát se zhluboka nadechla a pokusila se znovu uvažovat poněkud racionálněji. Guláš. Pokud
jej teď sundám z plotny, dal by se ještě schovat na příští neděli pro Pepíčka, má ho taky rád. Nebo
bych mohla rychle zavolat Marcelce, jestli nechce přijet. Ale ta nepřijede, to vím jistě. A sama ho
nesním.
Nebo, problesklo jí najednou, bych mohla pozvat Pantůčkovou, ať má ten guláš dneska na oběd
výměnou za tu svíčkovou, co mi dá! Anebo…! Anebo bych mohla ten guláš tedy ještě schovat a
dneska udělat bramborové placky, to je rychlé a mně to postačí!
Byla uchvácena tou myšlenkou a nijak nedomýšlela její dalekosáhlé dopady na jídelníček
následujících týdnů. Vstala spěšně, smetla si ze sukně pavouky a vrhla se k plotně, kde bublal hrnec
s gulášem. Zkušeným pohybem pod ním vypnula plyn a přinesla si jiný hrnec, do nějž jej přelila.
Potom doběhla do sklepa pro brambory a jala se je loupat, kvůli bramborovým plackám. Když tak
učinila, vhodila je do hrnce. Ale jak tak stála nad tím hrncem s bramborami, honily se jí hlavou další
podivné úvahy.
Jenže když já si teď sním bramborové placky, tak co zítra? A co bude se svíčkovou? A s husou? A
jak oplatím Pantůčkové tu svíčkovou? Neměla bych já ten guláš přeci jen dokončit? A co když někdy
přijede Marcelka a bude chtít halušky? Mám já vůbec halušky?! Co když ale bude Pepíček chtít
špenát?! A Mařenka bude příště chtít určitě koroptvičku s jahodovými knedlíky? A mám já vůbec
máslo???!!!
A běžela rychle do sklepa pro halušky, špenát, koroptvičku s jahodovými knedlíky a máslo.
V záchvatu šílenství, které ji zachvátilo, je vrhla do hrnce k bramborám.
A co s gulášem? vrtalo jí hlavou.
Co s ním? Kam s ním??
I vzala hrnec s gulášem a vylila jej k bramborám, haluškám, špenátu, koroptvičce s jahodovými
knedlíky a máslu. Pak si vzpomněla na husu. A na svíčkovou. A na Marcelku. A na starou
Pantůčkovou. I vzala je všechny a hodila je do hrnce k bramborám, haluškám, špenátu, koroptvičce
s jahodovými knedlíky a máslu. A pak už jen míchala. A míchala. A míchala.
A tu uslyšela klepání na dveře. O chvilku později do nich vstrčil hlavu ten Mařenčin. Že se jim prý
porouchalo auto, a že nakonec ještě zůstanou na oběd. Že teď šli asi dva kilometry lesem a mají hlad
jako vlk. A že oni ji měli vždycky tak rádi.
I vzala dveře, hlavu, Mařenčina, Mařenku, auto, oběd, kilometry, les, hlad, vlka a rádi a hodila je
do hrnce k bramborám, haluškám a všemu tomu dalšímu. A pak už jen míchala. A míchala. A míchala.
A míchala.

Ovšem zapomněla na nové koření.