Autor: Mikuláš Buchta

Ahoj. Jmenuju se Hnidoslav a mým snem je umývat auta. ALE! Zjistil jsem, že když budu popelář, tak bych mohl házet odpadky do popelářského auta a pak to auto mohu umývat! Dva v jednom!

Jenže máma říká, že to takhle nikam nedotáhnu, jenže ona neví, že mám pod postelí schovanej provaz, takže to dotáhnu, kam chci.

Když jsem šel do školy, tak mi tam všichni říkali, že jsem retard. Na tu přezdívku jsem si zvykl a docela se mi i líbila, tak jsem šel za mamkou a pochlubil jsem se s mojí novou přezdívkou. A ona mi řekla, co to je a vzala mě k nějakému pánovi. Mamka řekla že to je pán, který mi řekne, jak jsem chytrý, ale já si myslím že to je veterinář. No a jak jsme tam byli, tak to bylo divné. No probíhalo to tam takhle:

Já: Dobrý den. Jsem tu kvůli tomu... psychijatrovi. Máma říkala, že mi to pomůže, ale já žádnýho psa nemám.

Ten pán: Dobrý den, posaďte se. Já jsem doktor Novák. Jsem psychiatr. Pomáhám lidem s jejich myšlenkami, emocemi a tak dál.

Já: Aha. Takže jako... čtete myšlenky? To jste jako kouzelník?

Ten pán: Ne, jen si povídáme. Mám na vás otázku. Co vás trápí?

Já: Mě trápí, že mi máma říká, že jsem divnej. Ale já si myslím, že jsem normální. Jenom mám pod postelí provaz a sbírám víčka od jogurtů. To je můj koníček.

Ten pán: Dobře... takže vy sbíráte víčka od jogurtů?

Já: Ano. Ale jen ty, co jsou trochu pomačkaný. Protože když je víčko rovný, tak je to podezřelý.

Ten pán: A co s nimi děláte doma?

Já: Dávám je do šuplíku, kde bydlí moje ponožky. Ponožky se pak míň hádají. A jednou jsem z víček postavil mapu. Vedla do koupelny.

Ten pán: Mám ještě jednu otázku. Cítíte se někdy osaměle?

Já: Ne. Mám víčko jménem Johana. Je to malinová aktivia. Když ji pohladím, říká mi, že jsem výjimečnej. A že nemám jíst mýdlo. Ale to už jsem stejně přestal.“

No a pak mi řekl, že mám IQ 69, což se mi zdá hodně, a proto jsem to řekl ve třídě, ale smáli se mi. Asi záviděli.